Zklamání, zklamání a ještě jednou obrovské zklamání. To je pro mě Mafia 2. A také promarněný potenciál.

Co jsem tušil už po dohrání dema, to se v plné verzi hry projevilo ještě výrazněji.

Grafika je na první pohled úplně skvělá, na ten druhý s řadou problémů či nesmyslů. Věci jako stromy chvějící se ve větru, ale vlajka staticky visící dolů jsem již zmiňoval, v demu mi i přišlo, že vykreslování je plynulé a člověka nečeká „vyskakování“ budov odnikud, jen co se dostatečně přiblíží, jako tomu bylo v Mafii 1. Tam však byla hranice mezi vykreslováním a nevykreslováním byla velmi ostrá, v Mafii 2 je hranice jiná pro domy (vykreslují se dál) a pro další objekty (auta, lampy, osvětlení v tunelu, dekorace…). Ty po přiblížení začnou „naskakovat“ do již vykreslené krajiny a působí to jak pěst na oko. Ještě horší je to s interiéry objektů, zejména obchodů a benzínek. Ty se donačítají v průběhu hraní (jak bylo častokrát avízováno – žádné nahrávací obrazovky), avšak naprosto debilně a nejednou se vám stane, že přijedete k benzínce, koukáte na šedivá, neprůhledná okna a dveře a najednou šup, namísto nich se objeví jejich průhledné (skleněné) varianty a můžete dovnitř. Podobné grafické kixy by se daly pochopit při komplexnosti města, pokud by měl hráč absolutní volnost, ale pokud hrajete misi, kde objíždíte výhradně benzínky a navíc v drsném časovém limitu, mohli mít vývojáři víc inteligence a benzínky řekněmě do 200m od hráče nahrávat přednostně.

Život a ruch ve městě také vypadají skvěle pouze na první pohled. Brzy si všimnete, že postavy nemají žádnou vlastní inteligenci, ale chovají se naskriptovaně a tupě, takže například když se leknou přijíždějícího auta, odhodí deštník a nechají ho na zemi. Stále se opakují se ty samé scénky, podobné hlášky, všechno vypadá až příliš uměle. S naskriptovaným chováním pak souvisí úplně fatální prohřešky jako třeba to, že stojím v benzínce u kasy, metr ode mně policajt a čerpadlář mi říká, jak ode mně koupí kradené poukázky na benzín, aniž by na to fízl nějak reagoval. Nebo policie, která dorazí k mrtvole, kterou Vito právě přejel, na autě má fleky od krve, široko daleko vyjma Vita nikde nikdo a fízl omrkne mrtvolu a jde pryč. Situace na silnici je ještě horší – řidiči okolních aut do sebe i do Vita každou chvíli naráží, navíc policie nejednou na chudáka Vita naběhne s tím, že on způsobil nehodu (přitom do jeho stojícího auta narazil nějaký blbec) atp.

Když jsme u těch aut, jejich grafika a chování je prakticky jediným aspektem, kde se Mafia 2 blíží vrcholu. Auta jsou tak nádherně zpracovaná, že hraní hry opravdu působí jako sledování filmu. Chromy a plechy se lesknou, karosérie jsou plné detailů, prostě paráda. V zimě při prudšícho pohybech z auta odlétá navátý sníh. Jízdní vlastnosti jsou taktéž velmi dobře vystižené. Zvlášť na úrovni „simulace“ cítíte ty tuny hmotnosti a stovky koní na zadních kolech – a máte problémy je ukočírovat. V této souvislosti se nedá nevzpomenout na to, jaký vozový park byl v tu dobu u nás. Ano, třeba Škoda 1101 s úchvaným čtyřválcem 32 koní nebo nejluxusnější Škoda té doby VOS se 120 koňovým šestiválcem. Tatraplány s celými 52 koňmi. Od sovětských soudruhů známe GAZ M20 s 50 koňmi a maximálkou 105km/hod. No nic, zpět k Mafii. Nicméně i u aut jsem zaznamenal oproti Mafii 1 zhoršení a to u modelu poškození. Sice je fajn, že se u poškozeného auta za jízdy otvírá až utrhává kapota či se otevírají dveře (mimochodem, zkuste otevřenými dveřmi narazit do cizího auta – dveře se vám neurvou, ale cizí auto se zachová, jako by narazilo do betovoného sloupu), ale to jsou všechno jen vizuální záležitosti. Kdyby si někdo myslel, že neurvalým zacházením se rozhodí geometrie nebo dokonce auto zničí k výbuchu, bude se divit. Ať s autem děláte sebehorší brikule, nestane se nic horšího, než že po nějaké době Vito oznámí, že je rozbitý motor, což znamená buď si ukrást jiné auto nebo vylézt dopředu a motor během pár sekund zázračně opravit. Realita dostává těžce na frak.

Co se týče zvuků a hudby, ani tam jsem nebyl vyloženě spokojen. Narozdíl od první Mafie s pár velmi sympatickými melodiemi (typickými pro danou situaci či městskou část) většinou beze zpěvu se zde setkáme s desítkami zpívaných písniček, které se linou z několika dostupných rozhlasových stanic. Písně jsou skvělé, nicméně jsou přehrávány bez jakéhokoliv vztahu k právě projížděné čtvrti a navíc mi přijde, že kvůli tomu, že jsou zpívané, působí úplně jinak, než podbarvující hudba ve filmech či třeba Mafii 1. Zvukové efekty jsou bez výhrad, naštěstí velmi povedené je bublání motorů.

No, nyní mám za sebou popis toho lepšího, co se na Mafii 2 dalo najít – přestože předchozí odstavce možná tak nevyzněly. Teď ty daleko horší věci. Hned ta první je příběh. Pozor, kdo to nehrál – budu prozrazovat detaily z děje. Pro mafii jsem nikdy nedělal, tak netuším, nakolik je reálné, aby pointa celého příběhu spočívala v tom, že obyčejný pěšák Vito to hraje na všechny strany, chvíli pro jednoho kmotra, chvíli pro druhého, nakonec pro třetího, až mi to připomíná způsob, jakým mezi českými televizními kanály přebíhají některé celebrity. Všechno s výjimkou pár misí na mě působí tak hrozně strojeně a uměle. Zatímco jednička byla plná svěžích a neotřelých nápadů – honička za městem, bitka s chuligány končící přestřelkou, veřejná poprava, záchrana Salieriho při přepadení v restauraci, past v garážích, úprk v náklaďáku, neustálá smůla při likvidaci konkurenčního bosse včetně jeho pronásledování na letiště či Tomyho zaměstnání v docích, v Mafii 2 je náplň většiny misí naprosto bez nápadu. Z celých 15 misí za něco stojí akorát mise na jatkách. Ale i z té čpí neskutečná linearita a skriptovanost. Pro ty, co ji neznají – potichu, bez výstřelu musíte  na jatkách najít místnost, kde mučí nebožáky. Náplň jako by z oka vypadla Penumbře – Black Plague. Tam však byla atmosféra taková, že by se dala krájet. Mutanti měli inteligenci a smysly, čili reagovali na vás a pokud někde zaslechli šramot, tak se na místo vypravili podívat, různě chodili a pátrali po vás. Prakticky totožná mise v Mafii 2 je bohužel primitivní sestavou skriptů, kdy každá osoba dělá svou nadefinovanou činnost (skriptík) a ve chvíli, kdy se hráč dostane na bod A, se spustí jiný skript a následně postava X udělá vždy to samé, takže stačí si misi pustit pošesté a projdete jí i poslepu. Přitom ten nápad s jatkama sám o sobě není vůbec špatný, ale to provedení. Ostatně právě skriptování je absolutní zabiják i toho zbytku reálného, o co se hra snaží. Například v misi s krádeží auta. Namísto autory předpokládaného přelezení plotu ukradnete náklaďák, s ním plot prorazíte a dojedete na bod spouštějící skript. Tu je vám překvapivě přehráno video, jak se Vito pěšky přibližuje k autu, co má ukrást a po skončení videa se Vito najednou ocitne bez náklaďáku, kterým jsem přijel, a asi o 20m dál, protože prostě autoři předpokládali, že bude asi někde tady a pěšky, tak je to totální průser. Pak postřílíte přiřítivší se černochy a zjistíte, že za vámi na radaru svítí velká červená šipka a hledáte a najdete auto s černochy, které jen čeká na spuštění skriptu, aby Vita mohlo pronásledovat. Takže přijdete k autu, vytáhnete bouchačku a pálíte na řidiče. Protože celá ta komedie čeká na skript, tak spolujezdec s pistolí nic nedělá, sedí a čeká, zatímco masakrujete auto, ve kterém sedí, a jeho kamaráda – řidiče. Zareaguje jen tehdy, když začnete střílet přímo na něj, případně přijdete těsně k autu. Nebudu nudit, podobné problémy, kdy umělá inteligence je nahrazená hromadou skriptů, je nejslabší článek řetězu zvaného Mafia 2. Mise jsou krátké a zdaleka nevyužívají potenciál, který se nabízí. Třeba vykradení klenotnictví v převlecích začíná tak slibně, aby to skončilo trapnou přestřelkou s pár policajty na střeše. Přesně jako v Mafii 1, kde to aspoň bylo originální. Nápady se prostě vytratily a prakticky všechny mise vyjma neskonale nudného, byť poměrně originálního, vězení, jsou překabátěnými misemi jedničky. Mlácení chuligánů končící přestřelkou, výbuch hotelu, práce v doku, dobývání se za zabarikádovaným hlavounem, soukromé kšefty hlavního hrdiny, ze kterých bude mít nakonec dost problémů, varování přítele před blíží se likvidací a ba i ta krádež auta – to vše jsme již viděli v jedničce. Nevěděl jsem, kolik má hra misí a tak když jsem po patnácté misi uviděl titulky, byl jsem naprosto v šoku. Takový nemastný konec jsem nečekal, i když bitka v planetáriu (která je prakticky kopií závěrečné bitky v galerii z Mafie 1), mě mohla varovat. Přitom těch možností bylo! Přestřelka na nádraží a ve vlaku, nenápadná likvidace konkurenčního dona v ležícího po neúspěšném atentátu nemocnici…

Oč méně nápadů autoři scénáře měli, o to více do děje zakomponovali vulgarit a sexu. Samozřejmě nečekám, že by mafiáni namísto „tos posral, vole“ mluvili ve stylu „pane kolego, domnívám se, že váš krok nebyl nejšťastnější“, ale atmosféra Mafie 1 mi přišla tak akorát. Tolik mrdání, kund, sraček a všeho možného podobného, kolik bylo v Mafii 2, je opravdu zbytečné a mám dojem, že je to takový hodně trapný pokus učinit hru atraktivnější pro puberťáky, kterým se samozřejmě podobné hlášky děsně líbí.

Můj mizerný dojem ze hry ještě podtrhuje hlavní hrdina Vito. Opět nemohu nevzpomenout na Mafii 1, kde hlavní hrdina byl vcelku sympatický. K mafii se dostal nešťastnou hrou náhod, když to šlo, zbytečně neškodil, často nad svým jednáním přemýšlel a až někdy nudně filozofoval, našel si i ženskou, prostě naprostý opak chladného a neosobního Vita, který se grázl proto, že je línej makat a zabije kohokoliv, když z toho bude něco mít a styku je schopen pouze placeného s hromadou štětek.

Mizérie je také nevypnutelná navigace na radaru, která neomylně ukazuje, kudy k cíli. Má totiž za následek to, že hráč tupě sleduje šipku namísto toho, aby se seznamoval s městem, aby se mu dostávalo pod kůži, aby si musel pamatovat, u jaké restaurace odbočit, kterým mostem jet… úplně cítíte, že nejste „uvnitř“, ale díváte se z dálky a s velkým odstupem na kulisy divadla…

Prostě čtyři roky (protože Mafii 1 jsem hrál – poněkolikáté – ještě poměrně nedávno) jsem se těšil na podobně skvělou atmosféru plnou zážitků a zvratů, jaké jsem zažil v Mafii 1. Dočkal jsem se odvaru tak asi čtyřicetiprocentního, byť v graficky načančanější podobě. Autorům se způsobem, který by se opravdu jen hůř překonával, povedlo zničit tu skvělou atmosféru a promarnit řadu příležitostí k povedenému a hlavně důstojnému pokračování první Mafie. A to, že chybí ruční zbraně, nezbytná baseballová pálka, chybí možnost jen tak jezdit městem (jízda z Mafie 1) ba dokonce i extrémní jízda, to je už k nepochopení úplně.

Můžete mi vytknout, že kdybych první Mafii neznal, byl bych z té druhé na větvi. Ano, nápodobně byl bych unesen z toho, jak skvěle jezdí Škoda Favorit,  kdybych nejezdil v Mercedesu. Protože ale jezdím, tak mám prostě laťku očekávání trochu zvednutou.

Celkově bych hodnotil (hodnotím tak, že skvělá hra má 100%, mizerná 0%. Nikoliv tak, že skvělá má 100% a mizerná 80%, jak je zvykem někde jinde) takto:
Grafika: 85%
Zvuky a hudba: 80%
Hratelnost: 40%
Atmosféra: 20%

Celkem: 55%

Do 2K Czech mohu vzkázat – je mi pánové děsně líto, že jste na tom takovou dobu dřeli a přitom je výsledek tak tristní.