Již jsem se ve starším článku pozastavoval nad socialistickými manýry rozšířenými v západní Evropě. Včera jsem však udělal zkušenost, že naopak u nás to začíná vypadat jako na vyspělém západě.

Jako člověk, který nemá v oblibě tuzing (hraní si na něco, co nejsou) ani aut, ani u žen, jsem opravdu tuzérské doplňky určené druhé zmíněné kategorii ještě nikdy nekupoval. Patřím k těm šťastným jedincům, kteří večer usínají vedle té samé ženy, vedle které se pak ráno i probouzí.

Protože jsem však onen tuzérský doplněk dostal za úkol koupit do příbuzenstva jako dárek, vydal jsem se do D-M drogerie na nákupy. Dostal jsem jako zadání konkrétní model rtěnky a číslo odstínu, který mám přinést. Ten jsem v neskutečné záplavě zbytečných hovadin našel a pozaplacení opravdu nekřesťanských peněz přinesl domů. Byl jsem rád, že mám tento zážitek za sebou a že to pro mně skončilo. Možná jsem citlivka, ale pohledy na tuny fintítek a šmidlátek mně přepadl takový blbý pocit marnivosti, kam to jako lidstvo vedeme, když už nejsme schopni ani normálně vypadat.

O to větší šok jsem pak zažil doma, když při balení dárku manželka zjistila, že ona rtěnka je už používaná. A to poměrně dost – skoro třetina byla pryč.Holt jako kosmetický panic jsem značně nezkušený a nenapadlo mně, že by někdo mohl udělat podobnou dobytčárnu a proto jsem rtěnku v obchodě nerozbaloval a nekontroloval. Pravda je, že jsem si pak vzpomněl, jak jsem v Tescu narazil na člověka na první pohled normálního vzhledu (čili ne od pohledu hovado), co vzal z regálu sprej s nějakou voňavkou, celej se důkladně nasmraděl a pak jí tam bez ostychu vrátil zpět. Nebo jsem jak jsem jednou přinesl manželce z obchodu její oblíbené Lentilky a ona si mě pak dobírala, že jsem to nevydržel a skoro půlku ujedl. Ve skutečnosti pravděpodobně nějaké vyčurané dítko pojedlo, zavřelo krabičku a Lentilky vrátilo zpět do regálu.

Takže jsem vyrazil koupit rtěnku novou – tentokráte do drogerie v místě bydliště. A přemýšlel jsem, co s tou starou. Maje v paměti, že v českých obchodech vás často nemají za zákazníka, ale za zloděje, co se snaží každého ojebat (viz např. cedule v Makru, kde namísto „protože nám tu kradete, budeme vás šacovat“ mají honosné cedule „Vážení zákazníci, v zájmu zkvalitnění služeb si dovolujeme nahlédnout do kartonů, abyste měli jistotu, že jste opravdu zakoupili to, co jste chtěli„), jsem nečekal, že by má snaha mohla mít nějaký výsledek. Představa, že do DM drogerie zajdu a řeknu „tuhle rtěnku jsem koupil už použitou a rád bych jí tedy vrátil“ mi přišla neuvěřitelně absurdní a už jsem se viděl, jak jsem tam za idiota: „no pane, to může přijít každej, že se nestydíte, vaše paní si namaluje pusu a vy to pak budete zkoušet vracet?„. Dokažte někomu, že „už to bylo“, když na to přijdete až druhý den. Přece jen se mi ale nechtělo být tím, komu zůstane Černý Petr (navíc vyhodit 400Kč oknem je také škoda) a pro klid duše, že třeba v DM drogerii budou féroví, jsem se tam zastavil.

Jak si tušíte z nadpisu tohoto článečku – výsledek mě doslova šokoval a to v kladném slova smyslu. Jak je uvedeno v odstavci výše, tak jsem pokladní celou záležitost vysvětlil a ona namísto mnou obávaných výmluv řekla „jistě, malý moment“ a za chvíli jsem měl peníze zpět. Velmi si vážím toho, že se v DM drogerii takto zachovali – větší radost než z těch pár korun mám z jejich přístupu, na který jsem byl zvyklý v USA a jiných západních zemích než u nás.

Takže – nezbývá než DM drogerii poděkovat a vyjádřit potěšení nad zlepšující se kulturou firem u nás.