Když jsem si vloni touhle dobou pořizoval po asi šesti letech nový telefon (HTC Touch HD zvaný BlackStone), myslel jsem si, že s ním budu dlouho spokojen a vydrží mi pár let. Bohužel se ukázalo, že zařízení není zdaleka tak dobré, jak by člověk od tohoto výrobce a za ty peníze čekal. Po zakoupení poměrně hodně dodatečného softwaru se s přístrojem po stránce telefonní dalo pracovat skoro tak pohodlně, jako se starým dobrým Siemensem. Stránka kapesního počítače byla na slušné úrovni a z hlediska navigace šlo o špičku, velmi citlivé zařízení s okamžitým fixem pozice a dlouhou výdrží. Přesto jsem cítil, že to „drhne“. Minimálně prodlevy při volání (ať už jde o 1-2 sekundovou pauzu, kdy zvednete příchozí hovor, ale ještě nic neslyšíte ani nejste slyšet nebo o fakt, že telefon začne zvonit až po dlouhých vteřinách poté, co si volající dávno myslí, že už vám to vyzvání) nebo celková pomalost systému (dlouhé reakce, „přesýpací hodiny“ apod.) však měly za následek, že moje celková spokojenost s telefonem zdaleka nebyla úplná.

Zvlášť, když jsem mezi tím přičuchl k telefonům s Androidem a zjistil jsem, jak se skvěle ovládají a hlavně jak jsou svižné, podstatně svižnější než Windows Mobile na tom samém hardwaru. Dokonce i aplikací se dělá celkem dost. Sám jsem zkoušel neoficiální alfaverzi Androidu 1.6 přímo na Touch HD a tam, kde se u Windows Mobile všechno děsně vleklo (včetně zmiňované prodlevy při volání), bylo všechno poměrně svižné. Docela zajímavé zjištění, když vezmu v potaz, že jsem na stejném HW běhal finální, odladěnou a oficiální verzi Windows Mobile a hackerskou alfaverzi Androidu. K mým požadavkům na telefon však patří pořádný displej. 2,8“ tintítka nejsou rozhodně nic pro mě a tudíž jsem zatím nenašel vhodný přístroj s Androidem, kterým bych Touch HD nahradil.

V mezičase jsem se rozhodl udělat si radost nástupcem Touch HD, tedy HTC Touch HD2 zvaným Leo. Co mě k tomu vedlo? Jednak lepší HW (4,3“ displej, navíc kapacitní s podporou multi-touch, digitální kompas, svižný procesor), druhak lepší SW (Windows Mobile 6.5 a nové TouchFlo od HTC). S telefonem již nějakou dobu funguju a popíšu zde ve stručnosti moje první dojmy.

Co se u Lea nepovedlo?

Začnu negativními, ať článek dokončím v pozitivním duchu :-). První, co mě opravdu hodně, hodně moc nepotěšilo je změna systémového konektoru. Z Touch HD jsem byl zvyklý na miniUSB. Nabíječek s tímto konektorem máme všude hafo, takže ať jsem byl doma, na chalupě, u rodičů, v autě, nikdy jsem neměl problém s dobíjením. Nový konektor použitý u Touch HD2 je microUSB a bude asi nějakou dobu trvat, než se rozšíří. Pro mě to znamená dokupovat další tři nabíječky nebo minimálně redukce, škoda.

Druhá věc, co mě nepotěšila, je citlivost kapacitního displeje. Ačkoliv jsem na BlackStonu neměl problém ovládat menší displej prstem, zde se poměrně často netrefím a například SMS píšu s dost chybami. Doufám, že jde z větší míry o nezvyk a časem se naučím prstem klepnout na správné místo.

Co se u Lea nepovedlo?
První špatné dojmy máme za sebou a teď začnou superlativy. Je docela smutné, že až gigahertzový procesor je schopen utáhnout Windows Mobile tak, aby člověka nezdržovaly. Na druhou stranu mi to může být poměrně jedno, protože Leo takový procesor má. A tudíž je podstatné, že telefon je opravdu svižný a jeho reakce víceméně okamžité. Výjimky se samozřejmě najdou, viz asi dvacetivteřinová prodleva, pokud ke kontaktu přidám fotku v PNG, ale víceméně jinak vše je okamžité nebo skoro okamžité. Když telefon zpracovával došlou SMS v BlackStonu, vždycky se na pár vteřin dost zpomalil, takže i když ještě došlou zprávu neavizoval, dalo se čekat, že něco přichází. Leo podobným neduhem netrpí. Pracuju s přístrojem a na pozadí mi chodí SMS bez jediného zadruhnutí. Velké významné plus, byť škarohlídi právem dodají „no snad bys nečekal, že gigahertzový procesor nebude stačit?“.

Displej je překrásně velký, příjemný na čtení i na dotyk, multi-touch senzační. Druhé významné plus.

Tlačítka pod displejem jsou konečně normální mechanická, žádné pitomé dotykové plošky. Takže zaprvé víte, že jste tlačítko opravdu zmáčkli, zadruhé jsou tlačítka podsvícená a zatřetí je jich tam pět. Spolu s AEButton Plus, kde ke každému tlačítku jde přiřadit úkol na jednoduché, dvojité, trojité stisknutí a ještě na přidržení, je poměrně zřejmé, že ovládání přes klávesové zkratky půjde docela dobře. Píšu si další významné plus.

Čtvrtý kladný bod si rozdělí Microsoft a HTC, protože nevím, co všechno má na svědomí jeden a co druhý.
Konečně je ovládání navrženo tak, že nevadí absence směrových kláves.
Konečně jsou SMS doručenky zobrazeny se jménem kontaktu a zařadí se do kontextu k příjemci, již žádný tupý odesílatel „System Administrator“. Konečně je v doručence uveden čas příjmu SMS a nikoliv jako u BlackStonu, kde se čas v doručence změnil, pokud jsem označil doručenku jako přečtenou.
Konečně telefon vyzvání prakticky okamžitě, bez prodlev.
Konečně jde v kontaktech hledat prstem, s pomocí T9.
Konečně má SIM Toolkit aplikace nějaký normální zvuk (pípání) a nikoliv ty příšerné skřeky, které u BlackStonu uváděly okolí do zoufalství.
Konečně je originální SW klávesnice použitelná, že se písmenka zobrazují NAD prstem a nikoliv POD prstem.
Konečně se telefon automaticky zamyká a odemyká pomocí gesta známého z iPhone.
Konečně jsou některé ovládací prvky (scrollovací lišty, menu, popup menu, editační prvky pro změnu data či času) ve všech aplikacích automaticky nahrazeny jejich alternativami, které se velmi pohodlně ovládají prstem.
Konečně jde většina systémových nastavení provést z pohodných aplikací od HTC.
Konečně systému nedělají problém SMS na SIM kartě.
Konečně je TouchFlo tak přívětivé na ovládání, že jsem ho hned první den neodinstaloval.
Zkrátka a dobře, konečně soudruzi okopírovali z iPhone spousta šikovných věcí a vychytávek, takže se nebojím říct, že jako telefon je Leo použitelný už po vybalení z krabice. Což se o BlackStonu říct nedalo a je docela ostuda, že to trvalo tak dlouho, zvlášť když si vezmete, jakou dobu HTC telefony založené na Windows Mobile vyrábí.
Zcela zjevná je inspirace Androidem. Jak přepracování notifikační lišty (resp. to, co se stane po klepnutí na ní), přes grafický styl až po rozdělení jednotlivých činností, které programy dělají, na tzn. „akce“, mezi kterými se pak lze snadno navigovat a přecházet z jedné do druhé.

Potěší i vylepšený fotoaparát, zvláště přidaná funkce LED blesku. Dvojnásob potěší, že už existuje aplikace jako TorchLight, která umožní zapnout LED nezávisle na fotoaparátu a získáte tak velmi komfortní svítilnu.

Špičková je aplikace HTC Telefon, která naběhne – na Leu tradičně – okamžitě. Kombinuje seznam příchozích, odchozích a zmeškaných hovorů spolu s adresářem. Takže stisknete „zelený telefon“, napíšete „668“ a automaticky během psaní se načnou filtrovat všechny tyto oblasti na T9 kombinace 668, takže například „NOV“. U každého výsledku vidíte, odkud je (zda ze seznamu – a jakého – posledních hovorů, z adresáře, seznamu rychlé volby apod.). Klepnutím na jméno konaktu mu okamžitě zavoláte.
Kromě toho je ještě v pravé části každého řádku s výsledkem ikona, pomocí které se dostanete do přehledu akcí, které jsou s daným kontaktem provádět. Seznam dostupných čísel s možností zavolání, poslat SMS, napsat e-mail, upravit daný kontakt a nebo okamžitý přehled všech hovorů, které jste s tímto kontaktem kdy měli, stejně tak seznam schůzek.
Opravdu, tohle je dovedeno k absolutní dokonalosti a těžko si dokážu představit, jak a co udělat ještě lépe.
Vychytralý šikula

Vůbec mám dojem, že tentokrát při návrhu telefonu někdo přemýšlel (nebo kopíroval iPhone). Špičková je zamykací obrazovka, právě ve stylu iPhone. Co mi přijde opravdu dobré je to, že v odemykacím „šoupátku“ je počet událostí, které čekají. I při zamknutém telefonu se dá šoupátko – poněkud netradičně – rozkliknout a potom jasně vidím, že ze čtyř událostí jsou dvě nové SMS, jeden zmeškaný hovor a jedna událost z kalendáře. Stanou se z nich další šoupátka a jejich odemknutím se dá dostat přímo do patřičné agendy. Tleskám.

Stejně tak tleskám tomu, že při zamknutém telefonu se podsvícení zhasíná velmi rychle, takže i když máte nastavené podsvícení na třeba 3 minuty, tak při zamknutém telefonu, nedojde-li k jeho odemčení, podsvícení pohasíná po pár sekundách. Skvělé! Určitě vás potěší i dioda, která se přesunula nad displej a konečně je aspoň trochu vidět. Dá se nastavit, že pokud přístroj detekuje, že je v kapse (pravděpodobně stejným senzorem, jakým detekuje přiložení přístroje k uchu), zvoní hlasitěji, než když máte přístroj přímo v ruce. Stalo se mi právě včera, že jsem s přístrojem pracoval a najednou vidím obrazovku s příchozím hovorem a slyším slabou melodii. Opravdu bezva nápad, protože v takovém případě opravdu nedává smysl, aby telefon vyřvával na celé kolo.

Odkazy dávné minulosti

Bohužel, už po pár hodinách přijdete na problémy, které stále vyřešeny nebyly.
Například ta SIM Toolkit aplikace, která stále nerespektuje systémové nastavení alarmů a pípá otravně dlouho. Naštěstí lze použít, stejně jako u BlackStone, hack registrů, po kterém aplikace zapípá jen třikrát. Není to pořád úplně ono, ale aspoň něco.

Zamrzí, že budík si u Microsoftu/HTC představují tak, že dvakrát-třikrát přehraje určenou melodii a když se pak za dvě hodiny probudíte a zapnete telefon, vidíte „zmeškaný alarm“ s možností „snooze“. Kdo tohle mohl vymyslet? Zavání to silnou demencí a ostře kontrastuje s jinými, velmi šikovnými a inteligentními vychytávkami. Každopádně vás to bude stát například $14.95 za SPB Time a přijdete o integraci budíku do TouchFlo. Nebo oželíte funkce jako stopky a minutník, zakoupíte Phone Alarm za €14.50 a máte kromě budíku integrovaného do TouchFlo navíc vyzváněcí profily, viz následující odstavec.

O vyzváněcích profilech si také můžete nechat pouze zdát, naštěstí lze dokoupit několik poměrně slušných aplikací. Doporučit mohu PhoneAlarm, který ke svému běhu nepotřebuje na rozdíl od jiných plugin na obrazovku Dnes a přepnutí profilu se pomocí AEButton Plus dá nastavit třeba na delší přidržení „zeleného sluchátka“, což je poměrně komfortní. Nejvíce se mi ale osvědčilo použití Second Today. O přizpůsobení telefonu napíšu příště.

Opět se setkáváme s tím, jakým žroutem paměti Windows Mobile jsou. Ve specifikaci je deklarováno 448MB RAM, nicméně v systému vidíme celkem 337MB RAM, ze které je po čistém nabootování telefonu (mimochodem pěkně rychlého) používáno 160MB. Naštěstí nás to nemusí trápit, protože paměti je královsky mnoho (ještě před třemi lety bylo 35MB volné RAM luxus), ale minimálně u mě hlodá červík, co je to za systém, který je takhle nenažraný.

Nepotěší, že TouchFlo je stále v mnoha ohledech nedodělek. Mizerné překlady (například „Vymazat“ jako „Clear“ namísto „Jasno“ v počasí), totální absence podpory úkolů v diáři, nemožnost zobrazit na hlavní obrazovce více událostí z kalendáře, nevypnutelné chybové hlášky o selhání aktualizace dat o počasí či akciích, to jsou věci, které se táhnou už léta. Mnoho uživatelů také volá po tom, aby se do TouchFlo přidala další záložka, na kterou si uživatel bude moci přidat klasické Today pluginy. Smůla. Stále nejde nastavit, po jak dlouhé době se má SMS označit jako přečtená. Standardních pět vteřin je hrozně dlouho.  Maily s češtinou jsou v TouchFlo rozhozené. TouchFlo audiomanager padá, pokud se mu nějaká MP3 nelíbí. Která a proč samozřejmě nikdo netuší. Zkrátka – stále je zde prostor pro zlepšování.

Možná si i všimnete, že zmizelo hlasové ovládání a vytáčení. Funkce, které jsem dřív na Siemensu celkem často používal, se u BlackStonu ukázaly jako dost nepraktické. Přístroj bylo potřeba nahoře zapnout, potom celkem dlouho přidržet „zelené“ senzorové tlačítko a pak teprve mluvit. Elegance a rychlost použití oproti Siemensu, kde stačilo klidně poslepu přidržet mřížku (odemknutí klávesnice) a šipku nahoru (aktivace hlasového vytáčení) byla ta tam. U Lea dokonce aplikace pro hlasové ovládání a vytáčení chybí, ale přiznám se, že mi to už nevadí, k rychlým volbám se tu dá dostat stejně efektivně jinými způsoby.

Až se budete snažit zorganizovat si nabídku Start k obrazu svému, začnete přemýšlet, zda u Microsoftu pracují inteligentní vývojáři nebo tam sedí tisícovky opic, které den co den náhodně buší do klávesnice a z pohledu zákonů statistiky z nich někdy musí vypadnout něco, co dává smysl a zrovna úprava nabídky Start patří mezi to. Už se o tom psalo na spousta místech, jde o to, že položky řazené do šachovnice nemáte žádnou šanci rozumně přerovnat. U těch v první úrovni jde ještě použít jediný „organizační“ příklad a to „Přesunout nahoru“, čímž položku posunete na úplně první místo. Takže budete-li to dělat odzadu, po dlouhé době máte šanci získat nabídku Start upravenou k obrazu svému. Běda, pokud jste tak troufalí, že používáte podsložky. V podsložkách (například Hry, Office, GPS…) totiž příkaz „Přesunout nahoru“ udělá to, že položku zkopíruje do nejvyšší úrovně, tzn. mimo aktuální složku. V podsložce prostě nemáte k dispozici ani to tupé přesunutí na první pozici. Hrůůůůůza.

O výdrži baterky se nechci po pár dnech ještě moc zmiňovat. Je jasné, že výdrž bude horší než u BlackStonu, protože Leo má větší displej, rychlejší procesor a slabší kapacitu akumulátoru. Navíc bude chvíli trvat, než zatím poměrně nová baterie získá stálejší charakteristiku. Zatím mám zkušenost, že v klidovém režimu (telefon vypnutý, ale mobilní část zapnutá, občas nějaká přijatá SMS) klesá stav akumulátoru zhruba o jedno procento za jednu hodinu. To by mi dávalo teoretickou výdrž skoro 4 dny, ale člověk by nesměl telefonovat ani zapínat obrazovku. V praxi jsem na tom zatím tak, že den to bez problému vydrží, pokud nehraju nějaké hodně náročné hry. V takovém případě jsem schopen baterku vyšťavit už za 2-3 hodiny. Hraní běžných her je v pohodě, úbytek 5-6% procentních dílků za hodinu mi přijde velmi rozumný. Ještě jsem nezkoušel, kolik bude žrát třeba taková navigace. U BlackStonu byla výdrž i při použití GPS perfektní, doufám, že tomu tak bude i zde.

Neskutečné  nadšení

Celkově musím říct, že jsem opravdu nadšený. Poprvé u přístroje s Windows Mobile mám pocit, že klady jsou velké a nedostatky malé. Poprvé u přístroje s Windows Mobile cítím, že se s ním pracuje opravdu příjemně. Poprvé s Windows Mobile zažívám pocit, že v ruce nedržím jednookého, který je mezi slepými králem, ale opravdu skvělý přistroj. Zcela nepochybně za to může brutálně výkonný HW, který spoustu nedostatků skryje za hrubou sílu procesoru a dostatek paměti, moc a moc za to může i HTC, které přepsalo většinu toho, s čím člověk přijde do styku. A možná i u Microsoftu zapracovali a systém ve verzi 6.5 vyladili. Je to jedno, uživatele to zajímat nemusí. Podstatný je dojem z celku a ten je u Touch HD2 – aspoň u mě – fantastický.
Několikrát jsem v různých komentářích či recenzích četl, že upgrade z Touch HD BlackStone na Touch HD2 Leo je evoluční krok, kterým si majitel BlackStonu udělá radost, ale úplně v pohodě se bez něj obejde. Za sebe musím říct, že Leo vnímám jako obrovský, opravdu obrovský krok kupředu a už je pro tu rychlost naprosto instantních reakcí bych – bohužel nikterak levný – upgrade doporučil každému, komu na BlackStonu vadily podobné věci, jako mně.
Stejně jako vloni, i letos se pokusím udělat článek s návodem, jak si telefon doladit k ještě větší použitelnosti.