Před časem jsem se zde rozplýval nad programovatelným dálkovým ovládáním Logitech Harmony. Byl jsem dotázán, zda by něco podobného – programovatelné dálkové ovládání – nešlo udělat jako software pro PDA. Moje odpověď bude trochu delší a tak jí uvěřejňuji jako samostatný článek.

Programy pro PDA simulující dálkové ovládání existují již drahnou dobu. Pamatuji si, že jsem s nimi experimentoval již v dobách TRG Pro přes asi sedmi lety – tenkrát šlo o OmniRemote. Když jsem si před lety pořídil Ipaq rx3715, v ceně byl přibalen velmi dobrý program Nevo. řesto však zmíněné aplikace nelze považovat za plnohodnotnou náhradu zařízení typu Logitech Harmony. Hned se dozvíte, proč jsem o tom přesvědčen.

1. Většinou nedostatečný dosah IR diod. Mnou popisované Harmony má tři diody – nasměrované dopředu, šikmo vlevo a šikmo vpravo. Tudíž se prakticky nestane, že by se nějaký přístroj „nechytil“, ani když s tím mířím kdoví kam. I rx3715, který měl oproti běžným PDA dosah infraportu zvýšený, byl na to řádově slabší, většinou kolem dvou-tří metrů. Zvláště v případě, že se zapíná několik spotřebičů najednou (typicky TV, DVD přehrávač a reciever, chci-li koukat na film), zdaleka ne vždy se u PDA povede, aby zapínací příkaz chytly všechny přístroje najednou.

2. Výdrž baterií PDA je slabá. Zatímco Harmony nám vydrží celý měsíc, PDA tak zhruba týden. Časté dobíjení je otravné a tahat ke konferenčnímu stolku nabíječku, do které by se PDA pravidelně ukládalo, taktéž.

3. HW tlačítka. Pro technické hračičky to až tak problém není, ale pro normální lidi ano. Hardwarová tlačítka (kterých má 51) jsou vždy na svém místě, dají se nahmatat a tudíž ovládat naslepo. To se o virtuálních tlačítkách na displeji říct rozhodně nedá. Většina „nepočítačových“ lidí ocení, když tlačítko A je stále na stejném místě a naopak, na konkrétním místě najdou vždy stejné tlačítko.

4. Chcete-li něco ovládat přes dotykový displej, musí být „tlačítka“ na displeji dostatečně veliká, v opačném případě se budou obtížně mačkat. Dostatečně veliká tlačítka však na displeji PDA, které má běžně displej o uhlopříčce 9cm, znamenají velmi malý počet tlačítek na jedné obrazovce. A přepínání obrazovek proto, abychom se dostali k tlačítku s funkcí, kterou potřebujeme, je maximálně otravné i pro hračičky.

5. Osvětlení. Zatímco ovladače typu Harmony se dají používat i v naprosté tmě (viz bod 3) a v případě nutnosti podsvítit decentním světlem, u PDA je ve tmě nutné k použití zapnuté osvětlení. Vzhledem k velikosti displeje i nejmenší úroveň osvětlení produkuje dost světla na to, aby to ostatní rušilo (není divu, často v terénu používám PDA jako nouzovou baterku).

6. Ovladač typu Harmony lze pohodlně ovládat i jednou rukou, zatímco široké a krátké PDA je jednou rukou ovládá podstatně hůř. Ne že by to nešlo, ale o pohodlí to opravdu není.

7. PDA si nosím s sebou, takže pokud nežiju sám, bylo by sobecké odnášet si přístoj s sebou a nechat zbytek rodiny bez možnosti ovládat elektroniku. Samozřejmě mohou použít původní ovladače, ale tím se ztrácí elegance, kvůli které se jediné ovládací zařízení pořizuje.

8. Pořizovat extra PDA namísto Harmony je nesmysl. Stojí víc peněz a nabídne méně. Jediná možnost je, že vám zbylo starší PDA, čili pořizovací cena je nula. Potom software typu Nevo můžete samozřejmě zkusit, ale počítejte s řadou kompromisů, viz předchozí body.

Takže můj závěr – na občasné ovládání přístrojů je software do PDA bezva, protože majitele PDA skoro nic nestojí, jelikož PDA už má. Zaplatí akorát menší částku za SW. Není v tom žádný komfort, avšak dá se to. Vtipálci do patnácti let si mohou zkusit takový SW pořídit a pak navštívit prodejnu s elektrem a začít ovládat vystavené přístroje. Pobaví spolunakupující, pohorší důchodce a zmatou personál. Prostě budou děsně cool.
Pokud však někdo hledá pohodlné ovládání domácí elektroniky jedním ovladačem pro celou rodinu, na PDA ať raději zapomene.