Posílám pozdravy z pravěku

Dnešní večer jsem potřeboval dát do trouby sušit maso. Protože jsme byli v cirkusu, nedostal jsem se k tomu dřív než po večeři a bohužel zrovna ve chvíli, kdy si můj babinec pustil ve stejné místnosti StarDance. Příšerný pořad o ničem, jehož nuda a trapnost může soutěžit snad jen se sportovními přenosy.

Nemohl jsem samozřejmě neslyšet ty duchaplné rady kecalů ani trapné pokusy o vtip kdysi skvělého Marka Ebena. Vzrůšo nastalo, když tam nějaká aktérka popisovala, jak jí taneční partner pochválil, že to skvěle natajmovala. Okomentoval jsem to, že ten její taneční partner musí být ultra idiot, když si potřebuje připadat jako světák a namísto přirozeného a pěkného českého načasovala musí používat takové nesmyslné patlaniny. Z místnosti se ozval hurónský smích. Než skončil, stihl jsem vyskládat maso na půl plechu. To už se má prostřední dcera uklidnila a mohl jsem se tedy zeptat, co ji tak neskutečně pobavilo. No prý to, jaký jsem retro-tatínek.

Mohl jsem to čekat. Nedávno jsem byl totiž svědkem podobného smíchu, když se dcery dozvěděly, že jsem se narodil v Československu. O tom, že to bylo ČSSR, jsem se ani nestihl zmínit, a už místností znělo povykování „jééé, my máme tátu z pravěku!!!!„. Tož vás tímto zdravím!

Tak jsem se dočkal života v Böhmen und Mähren

Narozen pár desítek let po skončení 2. světové války, nikdy bych nečekal, že se dočkám života v protektorátu. Byť mi děda vyprávěl, že tomu říkali „Protentokrát“.

Až dnes. Dvacáté první století v plném proudu, všude demokracie, a najednou mi padl do očí titulek „Odsouzen za schvalování“. Hned se mi vybavily dobové fotografie z novin, kde byly seznamy odsouzených (popravených) za to, že schvalovali atentát na Heydricha. Vždy, když jsem o té době četl, tak jsem si říkal, jak musel být ten režim sviňský, že nepostihoval ty, kteří proti němu aktivně vystupovali, ale i ty, kteří si jen dovolili o něm smýšlet jinak, než bylo schváleno.

No vidíte! Od atentátu na Heydricha uplynulo pouhých 78 let a máme to tu zase. Pravda, dlužno dodat, že určité rozdíly tu jsou. A nemyslím tím to, že spoluobčana odsoudil český, „nezávislý“ soud. Je samozřejmě zásadní rozdíl, pokud člověk vyfasuje gilotinu a nebo „jen“ podmínku. Je samozřejmě rozdíl, zda se schvaluje atentát na Heydricha (o němž se většinou shodneme, že je z morálního hlediska v pořádku) a nebo teroristický čin na Novém Zélandu. Ale podstata nám zůstává zachována. Jedinec, v bláhové naději, že ústava mu zajišťuje svobodu projevu, svoji svobodnou vůli projevil. Může se nám jevit jakkoliv zvrácené označit teroristu slovem „borec“, ale je nutno uznat, že to není ani navádění kolikoliv k tresnému činu, ani příprava jiného trestného činu, je to opravdu jen pouhé „schvalování“. A to u nás stačí když ne ještě na basu, tak aspoň na podmínku.

Nevím, z čeho je mi víc na blití. Zda z toho, že někomu teroristické činy přijdou fajn a jejich pachatel je borec a nebo z toho, že někomu hrozí basa za to, že si dovolí myslet něco jiného než většina. To druhé však vidím jako výrazně společensky nebezpečnější.

CZEXIT

Nemá smysl psát tuny zbytečného textu. Snad jen to, že pokud se v EU parlamentu nepřipouští diskuze a pozměnovací návrhy, aby se nenarušila jednota hlasujících, tak i pro ty nejzabedněnější to musí být signál, že na CZEXIT bylo už včera pozdě.

Pečárkový mls

Dnes se s vámi podělím o skutečně primitivní, ale o to lepší recept na skvělou houbovou baštu. Potřebovat budeme pečárky (čili žampiony), sůl a bazalku.

Houby je třeba nakrájet na tlusté plátky. A když říkám tlusté, skutečně myslím tlusté: 0,5-1cm. Poté je třeba vzít kvalitní pánev a pořádně to rozpálit. Zde je totiž tajemství úspěšně připraveného mlsu. Houby se nesmí dusit, musí se…. no, jak to nazvat – když tam není olej, smažení to nebude… tak řekněme grilovat. A protože začnou celkem brzy pouštět šťávu (nezapomeňte, že čerstvé houby obsahují víc než 90% vody!), musí to jít rychle, jinak začnou šťávy pouštět moc a budeme mít houby dušené ve vlastní šťávě.

Takže jakmile je pánev skutečně důkladně rozpálená, mrskneme tam tlusté plátky hub a občas mícháme. V žádném případě nesolíme, tím bychom ještě rychleji nastartovali uvolňování vody z hub. Máme-li pořádně rozpáleno, tak ty kousky vody, co houby pustí, se okamžitě odpaří a navíc pláty hub od grilování získají krásnou zlatou barvu. Ať bude pánev rozpálena sebevíc, nebude to trvat déle než pár minut a houby začnou pouštět šťávy tolik, že nemá smysl pokračovat. V tu chvíli okamžitě odstavíme, posolíme, posypepe sušenou bazalkou, promícháme a necháme chvilku odležet.

Je to výborné jak teplé, tak studené. Kdo chce, může houby grilovat o něco menší dobu, budou pak více křupavé. Bát se nemusíte  – pečárky se dají jíst i syrové, takže byť o něco kratší tepelná úprava rozhodně není nic nebezpečného. Dobrou chuť!

Proč Booking.com a nikoliv přímou rezervaci?

Dostal se ke mně odkaz na článek Rezervujte přímo na iDnes. Kdo chce, může si ho přečíst, kdo nechce, tak mu dám malý kompresor: hotely platí Bookingu 13-20 procent provize, nelíbí se jim to a lákají hosty, ať si rezervují své pobyty přímo na stránkách hotelu.

Pokračování textu Proč Booking.com a nikoliv přímou rezervaci?

Recenze na Energomonitor – navrch huj, vespod …

Pořídil jsem Energomonitor. Je to zařízení, které měří spotřebu energie (v mém případě elektrické), dělá z toho přehledy a má sloužit k pochopení spotřeby. Rozhodl jsem se, že si ho pořídím a uvidím, co to všechno umí.

Po měsíci a půl jsem nějaké zkušenosti nasbíral a tak hodnotím.

Pokračování textu Recenze na Energomonitor – navrch huj, vespod …