Aneb pohled na posledních šest let s Oskarem/Voskarem.

Mobilní operátor Oskar před tuším šesti lety pěkně rozčeřil hladinu zatuchlého rybníka. Místo několika tisíc korun za aktivaci (čti za vyplnění deseti položek v systému) dával SIMky zadarmo, místo několikastránkových smluv nebylo nutné nic podepisovat (což byl sice trochu fígl, protože platnost VOP tím nijak neutrpěla), jeho přístup k zákazníkům byl velmi vstřícný.
Jako příklad mohu uvést výměnu SIM zdarma jednou ročně (např. po krádeži telefonu se to fakt hodí, člověk platí nový drahý telefon a konkurence za ten kousek čipu v hodnotě pár Kč chtěla tisícovku). Zkrátka pohoda.

Postupem času se vše pomalu, ale jistě, začalo obracet k horšímu. Vtipné, originální reklamy nahradily komerční slátaniny ve stylu jupí, přesně ve formě, v jaké nám je servíroval Eurotel a T-Mobile, původně jednoduché a přehledné ceníky se začaly plnit hromadou výjimek, balíčků a všeho dalšího, což dost znesnadňovalo výběr tarifu. Do toho se přihodilo, že na staré dobré zákazníky začal operátor doslova prdět – řada výhod byla jen pro nové tarify, což bylo trapně okecáváno jako „z technických důvodů“. Nejde mi to neokomentovat klasickým: kdo chce, hledá jak, kdo nechce, hledá proč. Když se zdražovalo, nikdy se nejednalo o zdražení, ale vždy o úpravu či sjednocení cen. Korunu tomu nasadila naprosto přehnaná infantilnost. Nástup Vodafonu naznačil, že bude jedině hůř. Docela výstižně to řekla rádoby světácká reklama, kde autorům nebylo trapné plácat dohromady češtinu s angličtinou – asi je to holt dnes kchůl a IN. Já si však pomyslel něco o zmrdech v managementu.

Bohužel toto vše je zcela v souladu s kapitalistickým pojetím trhu: když začínal, musel se Oskar setsakramentsky snažit o nové zákazníky, musel zaujmout, nabídnout něco navíc. Ve chvíli, kdy získal dostatečný tržní podíl, si mohl dovolit chovat tak, jako v typickém oligopolu. Je mi jasné, že každá firma má jako primární cíl vydělávání peněz (kromě Microsoftu, ten tu není, aby dělal prachy, ale aby plnil své – asi Bohem dané – poslání). Ale i to vydělávání se dá dělat řadou způsobů.

Co mě však přimělo k tomuto článku jsou dva poslední zážitky s Voskarem. První z nich mám od bratra. Opět mu ukradli mobil. Malá odbočka – nebylo to poprvé a bylo by docela zajímavé uvědomit si, na kolik Kč denně vás vyjde používání mobilu, který koupíte za osm tisíc a vydrží vám rok. Tak bratr vyrazil do Voskara pro novou SIMku. Protože se mu to nestalo poprvé, měl již s řešením takové situace zkušenost. Tentokrát však narazil. Byla kolem toho děsná byrokracie a dopadlo to tak, že bratr SIMku na počkání nedostal. Když se podivoval, proč to vždy šlo a teď ne, dozvěděl se, že je to „změnami, které přinesl Vodafone“. Lakonicky odvětil, že než aby se s podobnými úžasnými změnami, co přinesl Vodafone, setkával v budoucnu, vybere si tarif u konkurence a ztrátu čísla přežije. K slov k činům to trvalo pět minut, obchůdek Eurotelu byl hned vedle.

Druhý zážitek je z dnešního rána. Pro jeden z mých mailů využívám možnost přeposílat ho na mobil. Bylo mi divné, že již několik dní žádný mail ve formě SMS nedostávám. Teď jsem na to přišel. Vodafone nám přinesl další úžasnou změnu, a tou je zrušení domény mujoskar.cz, která se starala o přeposílání mailů na SMS. Což by samo o sobě problém nebyl, horší je, že se nikdo neobtěžoval, aby mi o té změně řekl. Od kamarádů vím, že jim přišla SMS, aby si to změnili, ale nenapadlo by mně, že se na část zákazníků (předpokládám, že nejsem jediný) prostě vyprdnou s přesvědčením, že „až jim to přestane chodit, voni si to už sami rychle zjistěj“. Jen tak pokračuj, Voskare, a půjdu se zeptat bráchy, kde je ten Eurotelí obchůdek….