Co mně vede k tomu, že namísto obyčejné romantické mapy používám navigaci? Proč jezdím s navigací i na cestách, které znám? Proč konkrétně iGo?

1. Perfektní cestování
I v místech, kde jsem v životě nebyl, jedu jak profík – přesně vím, kde mám zahnout apod. Bez žádné „předjízdní“ přípravy s přípravou a studiem map apod. Je opravdu velmi příjemné, když mně navigace v cílovém městě dovede až před hotel, řekne „Jste v cíli“ a já koukám, že opravdu hotel vidím asi 10m od auta. Neskutečně to šetří nejen čas a nervy, ale i benzín, který bych projel při bloudění nebo neplynulé jízdě při hledání, kudy kam.

2. Známá doba příjezdu
S navigací získávám velmi přesný odhad doby, kdy budu v cíli. Kvůli tomuto ostatně jezdím se zapnutou navigací i po známých trasách. Hodně lidí si tento přínos navigace vůbec neuvědomuje. Občas někoho překvapíte, když vám volá, kdy přijedete, a vy řeknete „za 23 minut bych tam měl být“
Samozřejmě to není stoprocentní, stačí chytit blbou zácpu, avšak čím delší trasa, tím menší odchylky jsou. Moje zkušenosti například ze Skandinávie hovoří o tom, že na 1000km dlouhé trase se navigace „sekne“ s odhadem tak o 30-60 minut (nepočítám s tankováním a přestávkami). Zde dodám, že je nutná určitá znalost svého navigačního SW a jeho odhadům, někdy odhaduje průjezdy obcí moc optimisticky, neplánuje již zmíněná tankování a přestávky apod. Navíc – pokud mám odhad doby, kdy budu v cíli, můžu styl jízdy dynamicky přizpůsobovat tomuto odhadu a přesto budu v cíli v určenou dobu.

3. Upozorňuje mně na radary
Tento bod asi nepotřebuje bližší komentář. Snad jen, pro navigace neznalé, dodám, že jde o databázi míst, kde radary jsou pevně nainstalované nebo kde se často měří. Nejde o aktivní detekci radarů.

4. Snadná změna trasy
Navigace mi umožňuje velmi flexibilně řešit uzavírky a objíždky i na trasách, které znám pouze jako trasu z A do B, čili neznám různé místní zkratky a objížďky. Zvláště v ČR je tato funkce navigace fantastická, protože značení objížděk je velmi často neskutečně mizerné (zdravím tímto Správu silnic z Votic).

5. Zájmové body
Oceníte možnost najít si body zájmu (benzínku, obchod (třeba konkrétní značky, např. Tesco), bankomat, hraniční přechod, odpočívadlo a spousty dalších. Opět příklad z praxe. Jedeme a chceme si udělat pauzu na dálničním odpočívadle, kde jsou stolky, abychom si mohli dát svačinu. Najít nejbližší takové odpočívadlo je pro navigaci (samozřejmě jsou-li dobré mapové podklady; v našem případě byly) otázka několika sekund a hned jsme věděli, že za 10km takové odpočívadlo bude. Opět – nejde o nic, bez čeho by se člověk v životě neobešel, ale potěší to.

6. Odpadá sledování cesty
Nemusím při jízdě sledovat cestu ve smyslu „v třetí obci za Budějovicema druhou vpravo“, prostě až budu muset odbočovat, navigace mně sama upozorní. Pro případné chytráky upozorňuju, že nesledovat cestu neznamená nesledovat provoz. Je to o tom, že dojedu do cíle a známí se ptají „jel jsi před Hradec nebo přes Lhotu?“, načež musím přiznat, že vůbec netuším, anžto jsem jel tudy, kudy mi řekla navigace. Nejsem nervózní, abych náhodou něco nepřejel nebo nepřehlédl směrovou ceduli „na Lhotu“.

7. Analytická pomůcka
Navigace mi slouží i jako analytická pomůcka, pokud plánuju složitější trasy a vymýšlím alternativy apod. S mapou by to samozřejmě jakž-takž šlo také, avšak navigační software tomu dodá další dimenzi. Během sekund víte, jak dlouho cesta potrvá, jak je přesně dlouhá, kolik z toho jsou dálnice a řadu dalších detailů. Můžete vymýšlet zajímavé průjezdní body (např. tady v tom městečku mají hezký kostel) a vcelku rychle zjistit, zda to znamená velkou zajížďku. Navigace často vymyslí i takovou trasu, která by vás nejdříve nenapadla, ale přitom je opravdu to nejlepší, kudyma se dá jet. Zde opět dodávám, že tomu může být i naopak, stačí, pokud autor mapových podkladů zapomene označit nějaký tankodrom za silnici horší kvality a já se pak v duchu omlouvám tlumičům.

8. Jízda do neznáma zklidňuje cestování
Odpadají dohady se spolujezdcem (-kyní), kudy jet správně, zda dojedeme včas a podobné problémy, které asi každý z nás někdy řešil.

9. Alternativy
 A když už se mi stane, že zabloudím, protože třeba zapomenu sjet, navigace mě na to upozorní a vymyslí nejlepší alternativu. Na to příznivci klasických map také často zapomínají. Někdo řekne: najdu si nejlepší cestu předem třeba na www.viamichelin.com, vytisknu si itinerář a navigaci nepotřebuji. Může mít pravdu, avšak taky si může naběhnout. Když jsem však jel kupovat auto do Německa (to bylo v době, kdy se navigace ještě moc nedělaly), připravil jsem si perfektní itinerář z ViaMichelin.com, vytiskl a vyrazil. Pak jsem hluboko v Německu nějak zapomněl sjet a zjistil to asi po 70km po dálnici. Zaprvé bych si s navigací ušetřil těch 35 minut a 70km zajížďky. Zadruhé, i kdyby se mi stalo, že bych nějak blbě sjel a zjistil to pozdě, tak mi navigace vypočítá, zda je výhodnější se úplně vrátit a pokračovat nebo lze do cíle dojet lepším způsobem.

10. Správná rychlost jízdy
Navigace mi ukazuje reálnou rychlost vozidla, takže zbytečně nezdržuju provoz tím, že na 50 pojedu ve skutečnosti 45 apod.

11. Zajímavé údaje o cestě
I na známých cestách mi navigace slouží jako takový multifunkční „budík“ s řadou zajímavých informací, jako třeba nadmořská výška, název města/ulice, kterou projíždím, blízké čerpací stanice či jiné body zájmu apod.

12. Přehled o tom, jak to vypadá za zatáčkou
I za zhoršené viditelnosti mám představu, jak vypadá cesta i v místech, kam momentálně nevidím (tma, mlha, stromy, tunel, ostře lomená zatáčka apod.), což je opravdu příjemné. Zajímavý článek na toto téma vyšel na Navigovat.cz. Bohužel jako obvykle se objevila řada chytráků, kteří si pod tím představili, že řidič jezdí jen „naslepo“ a plně se spolehne na navigaci. Nevím, kam na takové představy chodí. Normální člověk se na navigaci 100% nespoléhá. Když pojedu po hraně kopce a navigace mi řekne „po padesáti metrech odbočte vlevo“, tak prostě sjedu se silnice do rokle? Tak se přece většina lidí nechová. Stejně tak většina lidí ví, že navigace sice může ukázat tvar silnice, ale už nevaruje před případným odstaveným autem, cyklistou a nebo spadlým stromem, který na nás může čekat. Těžko si představit, že by někdo jel „na limitu“ jen na základě nakreslené čáry na displeji navigace.

To jsou zhruba důvody, proč si navigace v autě cením. Někdo může namítnout, že řada bodů by se dala sloučit, ale to bych pak musel skončit u bodu jediného a to hned prvního. Usnadňuje a zpříjemňuje cestu plus pomáhá předcházet problémům“

Určitě se najde i pár důvodů, proč s navigací nejezdit. Může to být vysoká pořizovací cena (zvlášť v porovnání s normální mapou či trasou vypočtenou někde na netu), může to být nutnost dobíjet přístroj a případnou naprostou ztrátu orientace v situaci, kdy přístroj selže třeba kvůli HW problému. Ale může to být i důvod, který má můj bratr – cesta s mapou a hledání cesty mu přijde romantické a občasné zakufrování bere jako zpříjemnění a oživení cesty. Trochu to i chápu – jako student má vcelku na všechno dost času.

Ale my, co potřebujeme dojet pokud možno co nejefektivněji, navigaci určitě oceníme. A když nás někdy popadne taková romantická nostalgie, stačí si vzpomenout, že každé elektronické udělátko má vypínací tlačítko. Pak vezmeme k ruce mapu a ponoříme se do romantiky cestování minulého století…