Jak se mi nepodařilo okrást bdělé Tesco

Naposledy jsem byl v USA před 12 lety. O víkendu jsem si na to vzpomněl, protože jedna z věcí, která mě tam tehdy velmi zaujala, byly samoobslužné poklady v supermarketech. Věc pro mě naprosto nepředstavitelná, kdy si zákazník sám namarkuje zboží a zaplatí kartou. Říkal jsem si, že to by u nás opravdu fungovat nemohlo.

O víkendu jsem si na to opět vzpomněl proto, že jsem zabrousil do Tesca na Novodvorské a vida, samoobslužné pokladny byly i tam! Jenže jak se záhy ukázalo, když dva dělají totéž, není to totéž. Nebudu kolem toho chodit jako kolem horké kaše a kašlu na politickou korektnost. Řeknu to na plnou hubu. V supermarketech v USA dělají vše proto, abyste se tam cítil jako zákazník. V Tescu v Praze dělají vše proto, aby vám dali najevo, že jste zloděj, ale na Tesco si nepřijdete.

Pokračování textu Jak se mi nepodařilo okrást bdělé Tesco

Nejsociálnější suši v Praze není až takový propadák

Mám-li chuť zajít si na rozmanitý výběr asijské kuchyně typu sněz, co můžeš, je mým oblíbencem Makakiko. Za tu dobu, co tam chodím, se permanentně zlepšují a rozšiřují nabídku. Za obědovou cenu 298Kč na osobu je to velice slušný poměr cena/výkon.

Pokud mám chuť pouze na suši, pak celkem bezkonkurenční je akce v Made In Japan. Je sice o dost dražší než Makakiko, ale v úplně jiné atmosféře a hlavně s úplně luxusní úrovní jídla i nabídkou suši a sašimi. Prostě obojí má něco do sebe a obojí si rád dopřeju.

Když jsem šel tuhle kolem I.P. Pavlova a uviděl jsem vývěsku „Running sushi sněz, co můžeš, za 199Kč“, dost jsem se podivil. Nešlo o nějakou promoakci pro 10 nejrychlejších, ale o standardní nabídku. Každý, kdo u nás někdy kupoval čerstvou a kvalitní rybu, tak ví, že ty nejlevnější začínají na nějakých 450Kč a není problém se dostat do čtyřciferných relací. Člověk nemusí mít doktorát z matematiky, aby si spočítal, že nabízet neomezenou konzumaci z podobných surovin za 199Kč beze ztráty nepůjde. Nedalo mi to a byl jsem dost zvědav, jak takové sociální suši vypadá v praxi a do restaurace v Bělehradské 75 jsem si zašel, protože jsem přesvědčen, že to nějaké „ale“ mít muselo. A mělo.

Pokračování textu Nejsociálnější suši v Praze není až takový propadák

Mafia II – první dojmy po dohrání dema

Neodolal jsem a stál jsem si demo nové hry s českým rodným listem – Mafia II. Proč jsem byl nakonec zklamán? Určitě tím naštvu řadu nekritických obdivovatelů, které prosím, aby mě o své pravdě nepřesvědčovali v komentářích. Chci se podělit o své dojmy a pokud to vidíte jinak, je vše v naprostém pořádku a není důvod k rozčilování.

Pokračování textu Mafia II – první dojmy po dohrání dema