Buzerovat a prudit!

Další příběhy z českých kotlin.

Stalo se nám jednou, že jsme cestou domů s manželkou nalezli v tramvaji peněženku. Protože byla tramvaj skoro prázdná (v neděli kolem oběda tomu tak bývá), podívali jsme se dovnitř. Patřila nějakému německému občanovi, byl tam doklad totožnosti, nějaké ID karty a jinak nic. Klasická zlodějina. Při vzpomínce na to, jaké kolečko čekalo mně, když mi byla peněženka ukradena, jsem se rozhodl, že je třeba udělat maximum pro to, aby ten nebožák alespoň dostal zpět své doklady. Nemaje důvěru v rychlé řešení při odevzdání dokladů řidiči tramvaje a už vůbec ne v českou policii, po příchodu domů jsem zavolal na německou ambasádu, kde mi řekli, že opravdu nejlepší bude odnést peněženku na policii. Tak jsem se tam vypravil. Policista, důkladně otrávený z toho, že mu ruším nedělní idylku, si vyžádal i doklady moje. Koukl do nich a spustil: „Co děláte tady, když máte být v Blablabla?“. Mé trvalé bydliště je totiž v Blablabla. Drzost policajta, který místo aby dělal svoji práci, bude se na mě utrhovat, mě konsternovala. Řekl jsem mu, že můžu být kde chci a trvalé bydliště s tím nemá nic společného. Tupá hlava s poklopem to ale nepochopila a začal mi vysvětlovat, že tady nemám co dělat, když tu nebydlím, čehož si všiml v OP. Odvětil jsem mu, že si všiml maximálně toho, kde mám trvalé bydliště a to s mou aktuální polohou nemá vůbec co do činění. Vzal jsem si i jeho služební číslo, protože jsem na něj za takové drzé hulvátství chtěl podat stížnost. Pak jsem si vzpomněl, jak podstatně horší prohřešky policie skončily pod kobercem (jak to jen trochu jde, pánové se přece podrží, že) a vykašlal jsem se na to. Pocit hořkosti z toho, že na takovéhohle mizeru přispívám ze svých nemalých daní, byl ale velký.

Tuhle si zase jedu Lhoteckou ulicí a jen co minu Lidla, staví mě hlídka policie. Je asi deset hodin večer, provoz takřka nulový. Okamžitě jsem začal přemýšlet, co jsem asi provedl. Napadla mně jedině rychlost, jinak problémy s policí nemívám. Čelist mi zůstala o několik centimetrů dole, když jsem se můj údajný prohřešek dozvěděl: jízda autobusovým pruhem. V úseku asi 100m je totiž pravý pruh vyhrazen pouze autobusům. To mě děsně nakrklo, protože zaprvé to tam znám jak vlastní boty, tudíž o autobusovém pruhu vím. Zadruhé vím naprosto přesně, že jsem z autobusového pruhu uhýbal, protože jsem dával přednost autu jedoucímu v levém pruhu. To jsem taky řekl příslušníkovi. Ten opáčil, že jsem sice z autobusového pruhu sjel, ale pozdě. Jakkoliv ne vždy dodržuju povolenou rychlost, zásadně nejezdím přes plnou čáru (ani na červenou, ani jiné prasárny nedělám). Policejní verze byla zcela mimo mísu, což jsem mu také okamžitě řekl. Nakonec příslušník povídal něco o tom, že to bylo trochu jen jedním kolem. A že to nechá tedy pro dnešek být. Ani se mu nedivím, protože jsem si jist, že jsem žádným „jedním kolem“ do části autobusového pruhu nenajel a kdyby mě chtěl pokutovat,  šel bych na správní řízení.

Proč tyto dvě vcelku banální historky vykládám? I kdybych byl býval tím jedním kolem z autobusového pruhu To Protect and Servevčas neuhnul (tedy i kdyby byla policejní verze pravdivá, jako že nebyla), jaká je nebezpečnost takového činu v deset večer, kdy je provoz minimální a autobusy skoro nejezdí? Občas si vzpomenu na sice někdy trochu drsnější, ale většinou maximálně korektní americkou policii. Ta má heslo „To protect and serve„. Chránit a sloužit. Občanům. A co naše policie? Podle toho, jaké s ní mám zkušenosti (dvě poslední viz výše), mají heslo „Buzerovat a prudit„. Každý, kdo to v Praze trochu zná, přesně ví, jaká jsou krizová místa. Např. křižovatky u Mánesa, náměstí Jana Palacha, nájezd na Barrandovský most, Letná a spousta dalších – kdykoliv kolem jedu (ve dne), vždy tam jsou problémy buď s dobytčími řidiči nebo plynulostí dopravy (prasata předjíždějící ostatní autobusovým/tramvajovým pruhem, auta zůstávající v křižovatce bránící v průjezdu ostatním apod.). To se ale neřeší, máme na starosti důležitější problémy, jako třeba hlídat autobusové pruhy v době, kdy už skoro nikdo nejezdí, že?. Může si pak běžný člověk takové policie, která prakticky výhradně buzeruje a prudí, nějak vážit?

 

9 komentářů u „Buzerovat a prudit!

  1. Ja jsem taky jednou to bude uz tak 4 roky zpatky nasel peneznku v autobuse to bylo ve 189. Hned kousicek jsou policajti a tak jsem se tam vydal. Musel jsem vyplnit milion formularu a jeste me vyslichal a skoro mel jsem pocit, ze jsem ja ten vinej… Pritom jsem tam chtel prijit dat jim peneznku rict jim, ze jsem ji nasel v autobuse a odejit. Nicmene trvalo to skoro celou hodinu! Od tech dob uz penezenky radeji nenalezam a nevidim 🙂 Socialni stat si me vyucil sam. Ty jsi na to jeste neprisel?

  2. No, onehda nas pokutovali na okraji Zdaru nad Sazavou, bylo tomu asi v 11 v noci v sobotu. Ano, jeli jsme totiz neskutecne rychle, asi o 10 km rychleji nez jsme meli.

    Vzdyt proc ne, to ze to blejsknuti fotaku cloveka chvilkove oslepi, to je vec druha, ze pani prislusnici.

    Take nas pokutovali v noci, kdyz jsme nezastavili na stopce, na vesnici, kde v jezdi tak jedno, dve auta do hodiny. Jak dlouho tam prislusnici stali, to nebudu radeji ani hadat …

  3. Jedete rychleji o 10km/hod. v obci a divíte se, že vás pokutovali.

    Nezastavíte na STOPce a divíte se, že vás pokutovali.

    Pane, vy jste s prominutím magor..

  4. [4] Mně ten pán jako magor zas tolik nepřijde. Myslím, že by policajti měli vždy přihlédnout k nebezpečnosti daného činu. Ono je kolikrát podstatně nebezpečnější jet povolenou padesátkou kolem školy než pirátsky nezastavit na stopce v noci (zde bych dodal, že v noci auta vidíme z větší dálky, protože svítí), kde široko daleko nic není.
    Neznám situace, o které frettie píše, ale paušální posuzování typu "porušil předpis = zločinec" inteligentní člověk nedělá. I proto mají třeba soudy pro různé činy různá rozpětí od-do. Ten samý skutek může být proveden v různých okolnostech s různou nebezpečností.

  5. [6] Právě proto, že žijeme v právním státě, se na věci nekouká striktně černobíle. Viz např. soudy – nekouká se JEN na podstatu skutku, ale často i na to, zda šlo o úmysl, zda to někomu uškodilo, jaká je společenská nebezpečnost apod.
    Myslím, že inteligentní člověk nejedná binárně, např. jel v obci 50 = slušňák, jel v obci 51 = porušil předpis a je to hovado a pirát.

    S anarchií toto nemá vůbec nic společného.

  6. V tom se zřejmě neshodneme. 20% je poměrně velký rozdíl; nezastavení na stopce je trestuhodné. Tečka
    P.S. Tímto rozhodně nechci tvrdit, že jsem nikdy neporušil předpisy, nepřekročil rychlost. Když ovšem udělám chybu, jsem chlap..

  7. Já mám s policií ČR zkušenosti dobré.
    Jako nezkušený začátečník jsem měl nehodu, a chvání řešící hlídky i vyšetřovatele bylo špičkové.

    Jezdím asi jako vlastník tohoto Blogu – někdy maličko rychleji, ale maximálně ohleduplně a sotpku dávám. I přes to se mi stalo, že jsem jí nedal v 11. večer na výjezdu k naší vesnici (kolmá křižovatka, skvělá viditelnost, žádný provoz) a oni tam stáli a já si jich nevšimnul… No projel jsem křižovatku asi 10 km/h, tedy opravdu žádná poctivá stopka. Koukali na mě celou dobu a já už počítal, kolik mě to bude stát bodů ze zatím čistého konta. A když jsem k nim dojel, mávli rukou 🙂
    Nebyli to žádní známí, ani z místní pobočky. Osobně jsem to považoval za moc dobré gesto. Od té doby si na tu stopku dávám dvakrát tak velký pozor.
    q

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *