Národ lokajů nosí černobílé brýle

Smutné zamyšlení nad hrdostí českého národa.

 Je mi jasné, že tímto se dotknu řady rádoby vlastenců, kteří za „vlastenectvím“ vidí nekritický obdiv k národu, jehož jediným viditelným projevem vlastenectví je jít se ožrat a pak hulákat „mistři, mistři“, když někde nějaké české sportovní družstvo zaznamená úspěchy.

Nemůžu si ale pomoct. Neskutečně mě štve, když vidím, jak jsou Češi národ podělanců, kteří nejsou schopni mít národní hrdost, ale neustále se musí nějaké světové mocnosti tlačit do análního otvoru. Náš národ nosí černobílé brýle. Skrz ně vidí dění ve světě a má jasno: co udělá tenhle, to je vždy špatně, co dělá tamten, to je vždy dobře. Podobně jako v Orwelově románu 1984 se akorát v průběhu času mění dobré a špatné strany.
Za komunistů byl dobrý Sovětský svaz, tím špatným byly Spojené státy americké. Ať udělal Sovětský svaz cokoliv, vždy se to glorifikovalo a naopak. Jsem rád, že ony doby už zmizely, bohužel je však nahradila situace vskutku inverzní. Co se zahraničně-politické situace týče. Tuto optiku velmi ochotně přijímá zvláště generace kolem dvaceti let věku:

USA je ten, kdo je dobrý, ať se děje, co se děje. Když porušují mezinárodní právo, musí se přimhouřit oko -   účel je svatý, boj proti terorismu je hlavní a americký strejda to přece myslí dobře (skoro se mi vkládá do klávesnice „upřímně“). Na porušování lidských práv (Guantánamo, Irák) ten, kdo na něj poukáže, dostane odpověď: „Rusko dělá to samé v Čečensku“. Fajn. Kdo takhle odpoví, asi na zvolání v samoobsluze „pozor, támhle ten feťák krade“ s klidem odvětí „No a? Dežo Lakatoš zase krade měděné okapy.“.

A lidi jsou jako stádo, je jim to všechno prostě jedno. Jsme národ lokajů, kteří vždy musí někomu poklonkovat. Stal se z toho takový národní standard, nad kterým se nikdo ani nepozastaví, natož nepohorší.

Premiér Topolánek zase ví, že základna ČR ochrání před raketami, ačkoliv řada analýz, které jsem měl čest vidět, prokazovala pravý opak. Karel Schwarzenberg 11. února prohlásil, že záležitost základny je  „vnitřní záležitost“ mezi vládami těchto tří zemí (ČR, Polsko, USA). „Požadavky jiných států naši vládu neovlivní,“ řekl a zdůraznil, že systém není namířen proti Rusku.

Vložka 19.3. – včera jsem v TV zprávách zažil zase něco, z čeho mi jde hlava kolem. Nějaký vládní zastánce radaru na argument, že rada produkuje škodlivá záření, odpověděl „radar nemůže produkovat škodlivá záření už jen proto, že to by ho přece nikdo nemohl obsluhovat, kdyby to bylo škodlivé“. Neřeším, nakolik záření radaru je či není škodlivé, necítím se být ve věci odborníkem. Avšak použitá argumentace ve mně vyvolává rozpaky, zda je ten člověk tak dementní a nebo za takový veřejný projev dostal nějaké všimné. Pokud má totiž zmíněný chytrák dojem, že ve zdraví škodlivém prostředí by nikdo nepracoval a tudíž žádné škodlivé prostředí neexistuje, nechť se někdy podívá v Praze na magistrále na chudáky messengery na kole ve smogové mlze nebo ať si zajde podívat se na servírky v notně zahulené hospodě.

 

Naprosto účelové kroucení faktů je něco, z čeho je člověku extrémně smutno. Jako příklad mohu uvést radar Věra. Nástupce Tamary, světová špička v oboru, prostě něco, na co opravdu mohl být náš národ hrdý. Když jsme ho v roce 2004 mohli prodat do Číny (takový bezvýznamný kšeftíček za 750 milionů Kč), stačilo, aby USA udělaly bububu a obchod se zrušil. Čirou náhodou se nějaký čas poté firma Era – výrobce radaru Věra – dostala do amerických rukou (Rannoch Corporation). Kde byl tehdy Schwarzenberg, aby zahřímal, že obchod je „vnitřní záležitostí mezi vládami těchto dvou zemí (ČR a Čína)“ a že „požadavky jiných států (USA) naši vládu neovlivní“? Ne, teď jsme lokajové USA a proto poslušně uděláme, co nám Velký bratr přikáže.

Nedělám si moc iluzí, že by případné referendum o základně něco změnilo. Mám v blahé paměti referendum o vstupu do EU. Vláda nám ukradla 200 milionů na „informační kampaň“. Místo aby se rozbíraly plusy a mínusy vstupu, z kampaně se stala neskutečná fraška. Od vymývárny mozků, kdy osoby známé (avšak intelektuálně často podprůměrné) nadšeně jásaly z obrazovky, jak je EU super (aniž by zazněly nějaké argumenty) až po vyloženě lživé údaje. Logicky pak mediálně zmasírovaný národ hlasoval pro vstup.
Dokážu si živě představit, že i v případě základny by se „zdroje našly“, zvláště od hodného strýčka za velkou louží. Konečně by si místní tupé stádo uvědomilo, jak úžasné by bylo mít tady základnu Velkého bratra a jak je rozumné být s Velkým bratrem zadobře.

Fanatiční přívrženci novodobého Velkého bratra mají v kapse ještě jeden super argument. Protože proti základně vystupují i komunisté, je to důkaz, že názor „základnu ne“ je zcela mimo. Posuzovat hodnotu argmentů nikoliv dle jejich kvality, ale dle toho, kdo s ním souhlasí, je opravdu slaboduché. Takový člověk by se možná měl začít bát pít pitnou vodu, protože když komunista o pitné vodě řekne, že je pitná, je to přece jasný důkaz, že tomu tak není, nebo ne?

Jedna ze základních otázek totiž zní – k čemu má základna sloužit? Úplně se nabízí slovo „k obranným účelům„. Ale ouha, rozum velí trochu jinak. Zkusme se posunout o deset let dopředu, do roku 2017. Írán má nosiče Šaháb-8 s doletem 9.000km s jadernými hlavicemi, Severní Korea podobný systém. Odhaduje se, že každý z těchto států disponuje zhruba desítkou jaderných hlavic. USA si zachovávají stav z roku 2006 a udržují zhruba 6 tisíc aktivních hlavic a 3 tisíce neaktivních. Nu a teď úvaha. Jaký má Írán nebo Severní Korea disponující 1/600 jaderného arzenálu USA důvod USA napadnout? Navíc je nutno brát v potaz, že USA jako jediná země v historii lidstva neváhala použít jadernou zbraň proti civilnímu obyvatelstvu. Dá se očekávat, že po případném útoku by ze strany USA následovala krutá odpověď ve formě jaderného úderu. Jediný důvod, který by tedy Írán či Severní Koreu mohl vést k útoku na USA, je to, že by jejich představitelům ruplo v bedně.

Osobně jsem přesvědčen, že důvodem, proč si Írán i Severní Korea pořizují jaderné zbraně, není nějaká agresivní rozpínavá politka, na to ty státy prostě nemají, ale je jím obava o vlastní bezpečnost. Kdyby zbraněmi hromadného ničení disponoval Irák, dá se očekávat, že by si USA velmi rozmyslely vojenskou akci podobnou té, které jsme byli svědkem v roce 2003. Protože v případě, že by Husajn prohrával a ZHN opravdu měl, se dá očekávat, že by na USA nějakou střelu klidně odpálil. Ze zoufalství, aby aspoň co nejvíc uškodil, když je zřejmé, že stejně prohraje.

Z výše uvedeného mi vyplývá jediné – základna nemá chránit USA před agresivními režimy. Je totiž krajně nepravděpodobné, že by jakákoliv cizí země na USA zaútočila jako první. Základna má za úkol jediné – udržovat a posilovat možnost vměšování se do politiky libovolné země, tedy i případně odbojných zemí jako jsou Írán či Severní Korea. Opravdu chceme přispívat ke stavu, aby si USA mohly ve světě dělat úplně cokoliv?

1 komentář u „Národ lokajů nosí černobílé brýle

  1. jo jo, smutnej, ale pravdivej článek. Češi si neumí vládnout sami (to říkal už Heydrich), takže zase budeme pod komandem. Pořád někumu musíme okupovat anál.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *