Gebrüder Weiss – absurdistán na vorarlbergský způsob

Musím se s vámi podělit o historku, kterou kdyby mi někdo vyprávěl, tak mu nebudu věřit ani slovo. Možná i vy mě budete mít za Barona Prášila. Ale zkuste si objednat přepravu u rakouské firmy Gebrüder Weiss a uvidíte sami, že nekecám.

Pořídil jsem si na terasu keramický gril. U nás obtížně sehnatelný, dodací doba zoufalá, v nabídce většinou staré modely, takže ho tedy objednal  z Německa. Je to 100kg macek, doprava tudíž přišla na 100EUR.
Gril je už složený na chodbě

Volají mi z nejmenované přepravní společnosti , že mi vezou zásilku. Domlouvám se s řidičem, jak to složit a dozvídám se striktní „složím to za vstupními dveřmi“. Uff, to je fakt nápad, nechat si zaplatil takové peníze a pak to šoupnout za vchodové dveře. Požádal jsem proto řidiče, zda by nemohl rudlem popojet o pár metrů  dál a zajet s tím do výtahu. A nahoře metr a půl před výtahem mi to na chodbě vyložit. Vyslechl jsem si pětiminutovou přednášku na téma „kde si myslím, že žiju“, „co si o sobě myslím“, „podle zákoníku práce nesmím tahat těžký náklad“ (přitom jsem po něm nic tahat nechtěl, jen popojet rudlem pár metrů po rovné podlaze), že „to není jeho povinnost“ apod.. Výsledek byl ten, že to řidič otočil zpět s tím, že si mám na centrále domluvit, co dál.

Kontaktoval jsem centrálu a informoval se, kolik za těch cca 4-5m popojetí rudlem po rovině budou chtít, protože nemám problém si za těch pár minut práce připlatit. Dozvěděl jsem se, že si připlatit nemůžu, protože taková služba musí být objednána při objednávce přepravy a navíc ode mě nemůžou vzít ani korunu, to musí platit objednavatel. Uff. Kdybych žil v Severní Koreji nebo Rusku, ani bych se nedivil, ale u komerční firmy z kapitalistického Rakouska mě to trochu zarazilo.
Německý dodavatel mě kontaktoval, že ho volala spediční firma a že mi mohou nabídnout „Abtrag“. Ptal jsem se, co to přesně ten „Abtrag“ je a bylo mi řečeno, že se zboží dole sundá z palety a postupně vynosí nahoru. A že za to budou chtít 92EUR. Z toho jdu do kolen a odpovídám, že žádné vybalovaní z palety ani ruční vynášení nepotřebuji, jde mi jen o to popojet rudlem pár metrů navíc. Po chvíli jsou zpět s tím, že to nebude problém a spediční firma to udělá.
Opět kontaktuji centrálu v ČR. Tam mi řeknou, že ne, že doručení bude za první zamykatelné dveře… a jsme znovu na začátku nekonečné smyčky. Nakonec se ukáže, jak to vypadá, když dojde k absolutní ztrátě soudnosti. Pokud by ty naše první zamykatelné dveře byly za pětimetrovým schodištěm, kam se rudlem zajet nedá, tak to tam řidič holt odnosí pěšky, ale je to v ceně.
Pokud potřebuji, aby za těmi prvními zamykatelnými dveřmi popojel rudlem pár metrů do výtahu a nahoře to před výtahem vyvezl, jde o službu, která se jmenuje výnos do patra (ano, ačkoliv rudl jede stále jen po rovině) a za ty dvě minuty času si účtují prakticky tu samou sumu, co stojí přeprava z Německa do Modřan.
A firmě není blbé to při první dodávce otočit, vézt zpět do skladu, tam to z auta vyložit, následně rozjet několikadenní dohadování s německou stranou i se mnou a to jen proto, aby řidič náhodou nepopojel rudlem o 3m navíc. Přijde tohle někomu normální?
Pokud jste s mysleli, že to nejhorší máte za sebou, šeredně se pletete. Nakonec se mi podařilo domluvit se, že 3m rudlem nebudou brát jako „výnos do patra“ a domluvili jsme se tedy, že přijedou ve středu po 13h. Potvrzení z centrály bylo jednoznačné:
„Zásilka je tedy naplánovaná na dodání ve středu po 13.00“
No a máme úterý 3. dubna, krásné vlahé jarní dopoledne a najednou telefon. Neznámé číslo. No a co myslíte? Volá řidič od Gebrüder Weiss, že mi veze tu těžkou paletu, tak jak na adrese budu. Říkám, že dle dohody ve středu od 13h.
– Cože, dnes od 13h?
– Nikoliv, zítra.
– Aha, já to pro vás mám už naložené a vezu vám to dneska!
– S centrálou jsme se jasně domlouvali na středu.
– Mě ale řekli, že to mám zavézt dnes!
No, takže než nechat křehký gril na další vyhlídkové jízdě mezi Prahou a Jenčí, narychlo jsem sháněl záskok, aby se doručení mohlo povést. Gril už mám na chodbě před výtahem a hlava mi pořád nebere, co je to za firmu, kde pravá ruka neví, co dělá levá, najetí rudlem do výtahu počítají jako „výnos do patra“ za cenu přepravy zboží přes půl Evropy a kde než by člověku vyšli vstříc, tak budou hledat milion důvodů, proč to nejde (jako třeba ten, že těch pár minut času navíc při vykládce přece nemůže řidič jen tak vyplýtvat), ale zároveň nemají problém to těžké zboží 2x naložit, vyložit a povozit po krásách naší vlasti úplně zbytečně. Uff.
Už se těším na pořádné steaky!
Jaro za dveřmi, nemohu se dočkat prvních grilovaných steaků!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *