Nejsociálnější suši v Praze není až takový propadák

Mám-li chuť zajít si na rozmanitý výběr asijské kuchyně typu sněz, co můžeš, je mým oblíbencem Makakiko. Za tu dobu, co tam chodím, se permanentně zlepšují a rozšiřují nabídku. Za obědovou cenu 298Kč na osobu je to velice slušný poměr cena/výkon.

Pokud mám chuť pouze na suši, pak celkem bezkonkurenční je akce v Made In Japan. Je sice o dost dražší než Makakiko, ale v úplně jiné atmosféře a hlavně s úplně luxusní úrovní jídla i nabídkou suši a sašimi. Prostě obojí má něco do sebe a obojí si rád dopřeju.

Když jsem šel tuhle kolem I.P. Pavlova a uviděl jsem vývěsku „Running sushi sněz, co můžeš, za 199Kč“, dost jsem se podivil. Nešlo o nějakou promoakci pro 10 nejrychlejších, ale o standardní nabídku. Každý, kdo u nás někdy kupoval čerstvou a kvalitní rybu, tak ví, že ty nejlevnější začínají na nějakých 450Kč a není problém se dostat do čtyřciferných relací. Člověk nemusí mít doktorát z matematiky, aby si spočítal, že nabízet neomezenou konzumaci z podobných surovin za 199Kč beze ztráty nepůjde. Nedalo mi to a byl jsem dost zvědav, jak takové sociální suši vypadá v praxi a do restaurace v Bělehradské 75 jsem si zašel, protože jsem přesvědčen, že to nějaké „ale“ mít muselo. A mělo.

Zcela upřímně – čekal jsem typické řešení známé z „bezmasých párků za 35Kč/kg v Bille“, tzn. použití co nejlevnějších surovin a minimum dražších ingrediencí. Nakonec jsem byl poněkud příjemně překvapen. Proč?

Samotná restaurace je opravdu maličká, okolo běžího pásu je celkem asi 7 či 8 stolků. V době mé návštěvy (hodina po poledni) byla poměrně prázdná, pouhé tři byly obsazené. Po usazení mě potěšil nápojový lístek. Oproti běžné zvyklosti nechutně předražených nápojů na mě čekal výběr za ceny v místě naprosto obvyklé – mým favoritem byly 3dl zeleného čaje za 25Kč. Trochu mě překvapilo, že mi obsluha nepřinesla nakládaný zázvor ani wasabi (sojová omáčka a hůlky na stole byly). Záhada se objasnila za chvilku, kdy jsem mezi jezdícími talířky objevil jezdící wasabi.

To, co po páse přijíždělo, bylo zcela dle mého původního očekávání. Odhadem více než polovina talířků obsahovala „balast“: čtvrtka pomeranče, dva kousky krevetových čipsů, dva miniaturní jarní závitky, bramborové čipsy různých tvarů, sojové klíčky, či dvojice smažených plněných „knedlíčků“ velikosti kovové padesátikoruny. Takže první „ale“ je na světě – zhruba padesát, možná i víc procent balastu. Já jsem však přišel na suši a tak mě zajímalo, co z nabídky tu bude.

!~~1/Image/baifu/balast.jpg|Všimněte si, že v dohledu je jen jediný talířek se suši|baifu~~!

Všimněte si, že v dohledu je jen jediný talířek se suši (třetí z leva, i-o maki s „kavirárem“)

Mezi talířky s balastem jsem viděl maki s krabí tyčinkou (na talířku vždy ve dvou kusech), maki s avokádem, maki s lososem, maki pravděpodobně s pražmou. Dále pak inside-out maki s mrkví a něčím zeleným na jedné straně posypanou sezamem, i-o maki s lososem a zeleninou a sezamem, to samé sypané „kaviárem“ a potom ještě i-o maki s mrkví a nějakou rybí hmotou (na fotce níže úplně vpředu), což chutnalo podobně, jako když rozmícháte rybičky v tomatě v rýži. Pak se objevila a nějaká varianta s zeleninou a majonézou, ze které se po chuťové zkoušce vyklubal jogurt. To byl asi nejslabší kousek suši, co jsem tam měl.

!~~1/Image/baifu/iomaki.jpg|Různý výběr inside-out maki|baifu~~!

Různý výběr inside-out maki – až na verzi se zeleninou a jogurtem jsou to všechny, které byly v nabídce

Časem přijely ještě i-o maki s krabí tyčinkou a zeleninou. Tím jsme objevili druhé „ale“, které bylo zřejmé už od počátku – žádný extrémní výběr a rozhodně nic luxusnějšího. Na věci jako tuňáka, úhoře, mušle svatého Jakuba, jikry létající ryby, máslovou rybu, ale i relativně obyčejnou krevetu či chobotničku si můžete nechat zajít chuť. Kupodivu už nebylo třetí očekávané „ale“ – maki ve stylu „samá rýže, průměr 8cm, v tom kousíček lososa o průměru brčka“, popřípadě použití nekvalitního masa. Ani jedno se v žádném případě nekonalo, maki byly drobné, přiměřeně rýže, přiměřeně náplně, s velmi dobrou chutí.

!~~1/Image/baifu/maki.jpg|Maki byly pěkné a přitom chutné|baifu~~!

Maki byly pěkné a přitom chutné

Po chvíli začaly jezdit i talířky s nakládaným zázvorem, takže jsem si přišel na své. Nechápu, proč se zázvor neobjevil dřív než po zhruba čtvrt hodině, ale věřím, že kdybych si řekl, že bych ho dostal hned. Já na něj však úplně zapomněl. Nicméně během konzumace jsem narazil na opravdové třetí „ale“ a tím bylo sporadické doplňování. Přestože nás u pásu sedělo relativně málo, lepší kousky, tzn. s pravou rybou, poměrně rychle zmizely a na pásu pak donekonečna rotoval balast a pak avokádové či krabí maki a mezi tím prázdná místa, kde bývaly lepší talířky. Já s mou pozicí v poslední čtvrtině pásu jsem na tom byl ještě hůř, protože lepší kousky mi vybrali ti sedící přede mnou. Bylo vidět, že i oni jsou poměrně otráveni čekáním na to, než se objeví něco zajímavějšího než dávno studené závitky a čipsy či krabí maki. Pozoroval jsem na nich ten samý efekt co na sobě, že jsem z nudy a čekání bral zavděk i tím, co kolem mě předtím 20x bez zájmu projelo. Pravdou je, že když si počkáte, tak se dočkáte, ale je to otravné. Možná, že kdybych tam byl s manželkou, tak jsme u jídla kecali a čekání by mi tak hrozné nepřišlo, těžko říct.

!~~1/Image/baifu/nigiri.jpg|I nigiri bylo poctivé a lahodné, ale za 80 minut jich kuchař na pás dal asi 10 kousků|baifu~~!

I nigiri bylo poctivé a lahodné, ale za 80 minut jich kuchař na pás dal asi pouze 10 kousků

O to více jsem se nestačil divit, když začaly opět (to ale mohlo trvat tak 10 minut!) jezdit rybí maki a najednou i lososové nigiri. Jeden kousek se kupodivu dostal i na mě. Vynikající, lahodný losos, jehož plátek byl navíc víc než štědrý. To jsem vskutku nečekal a trpce musím dodat, že dalších půl hodiny ani čekat nemusel. Podobný scénář (standardní nabídka, pak na zhruba čtvrt hodiny to lepší vyjedeno, aniž by bylo doplňováno, pak opět standardní nabídka) se totiž opakoval a když jsem po hodině a čtvrt od mého příchodu hodlal odejít, začalo k mé radosti jezdit několik lososových nigiri, takže se dostalo i na mě na konci pásu a to celkem čtyři kousky. Navíc se mezi balastními talířky objevily ovocné kompoty a pudingy a tak jsem měl i příjemnou tečku. Také ke mně přijela typicky asijská „pochoutka“ – taková obalená a usmažená tuhá pěna s lehce rybí příchutí, do které je zapíchlé krabí klepítko. Vizuálně zajímavé, chuťově nic moc.

!~~1/Image/baifu/pena.jpg|Smažená pěna o dost lépe vypadá než chutná|baifu~~!

Smažená pěna o dost lépe vypadá než chutná

No, návštěvu máme za sebou. A pocity? Jak jsem podotkl v úvodu, celkem kladné. K nabídce jsem logicky přistupoval tak, že 199Kč za neomezenou konzumaci musí mít nějaká „ale“, bylo jich však o dost méně, než jsem čekal. Najedl jsem se slušně, v klidném místě a opravdu jsem si pochutnal. Přesto je to má poslední návštěva zde. Oproti Makakiku – oblíbené levné restauraci – to totiž bylo o dost slabší. Nabídka asijské kuchyně (kterou jsem tu nazýval balast, protože IMHO měla za úkol zakrýt to, že suši je malý výběr a je ho málo) je u nich podstatně širší – smažené krevety, chobotničky, kuřecí kousky, nudle, omáčky, saláty, prostě opravdu hodně velký výběr. A nabídku suši, včetně nigiri, mají v Makakiku také o dost větší, zejména potěší nigiri s chobotničkami a krevetami. Ale asi největší plus, které v Makakiku vidím, je pečlivé doplňování. Tam se prostě nestává, aby na celém pásu nebyl jediný kousek suši s rybou a aby poloprázdný pás projel čtyřikrát či pětkrát, aniž by někdo něco doplnil. V Baifu jsem si občas připadal jak pračlověk na lovu – být ve střehu a včas svou kořist odchytit, protože když jsem to nestihl (zrovna jsem si na něčem pochutnával), tak jsem mohl mít také na příštích 10 minut utrum. A to za ušetřenou stovku oproti Makakiku stoprocentně nestálo.

Na druhou stranu co v nabídce bylo, tak bylo dobré (až na zeleninovo-jogurtovou maki, která mi nesedla a na tu i-o maki s mrkví a rybí drtí, což mi přijde vidlácké). Máte-li hluboko do kapsy, spoustu času a chuť vžít se do role pravěkého člověka při lovu kořisti, pak Baifu nelze než doporučit. Levnější a přitom dobré neomezené suši v centru Prahy asi jen těžko najdete.

2 komentáře u „Nejsociálnější suši v Praze není až takový propadák

Napsat komentář: passer by Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Tato stránka používá Akismet k omezení spamu. Podívejte se, jak vaše data z komentářů zpracováváme..