Můj předchozí článek byla asi nejvíc strhávající recenze Touch HD na českém webu. Nyní popíšu mé další dojmy a to hlavně z pohledu HTC jako PDA. Pravděpodobně příští týden se pro vás pokusím připravit kuchařku, čím a jak se dá toto PDA dostat do „použitelného stavu“. Už teď je jasné, že to bude stát dost času a peněz na dalším software. Nicméně nebudu předbíhat.

Když jsem psal, že i přes mé velmi kritické hodnocení Touch HD jako náhrady telefonu tento přístroj stále hodnotím jako nejlepší možnou volbu, měl bych své tvrzení podepřít argumenty, stejně jako jsem to udělal u kritiky.

Displej
Začnu tím, čím je přístroj zcela unikátní a to je displej. Již od dob staré dobré N560ky jsem zvyklý na VGA rozlišení (480×640) a byla to i moje podmínka pro komunikátor. I proto jsem tak dlouho s nákupem nového přístroje čekal. VGA komunikátory dosud dělal pouze e-TEN a ty zase měly tragicky málo RAM, pouhých 64MB.

Byť bude kdekdo tvrdit, že je to úplně jedno, že na malém displeji rozdíl mezi VGA a QVGA nepoznáte, není to pravda. Nejste-li tedy Stevie Wonder. Netvrdím, že pro každého ten rozdíl musí být významný, ale rozhodně je viditelný. Kromě toho, že je příjemnější koukat na jemná, vyhlazená písma či grafiku, v mnoha ohledech (zejména kancelářské aplikace, webový prohlížeč apod.) je s VGA práce přínosnější. A to i třeba s navigačními programy. Samozřejmě, že v autě, kde mám prťavý displej 30cm před sebou, rozdíl mezi VGA a QVGA neřeším, ale pokud mám PDA v křesle a hraju si s mapou, rozdíl je opravdu výrazný. Každá mince má dvě strany a negativa u VGA přístrojů jsou dvě – větší spotřeba energie (=menší výdrž) a větší nároky na procesor/grafiku (480×640 je 4x více bodů než u 240×320).

No a jak je na tom Touch HD? Absolutně na vrcholu. Displej s širokoúhlým rozlišením 480×800 je prostě úchvatný. Je krásně jemný, narozdíl od Looxe N560 má hodně dobré pozorovací úhly a vejde se na něj opravdu hodně, hodně moc. A díky uhlopříčce 3,8″ má i poměrně slušnou fyzickou vellikost. Jsem opravdu moc rád, že jsem si počkal na tento a nespokojil se s prckem 2,8″ u Touch Pro. Mám-li porovnat, je zhruba o půl cm užší. Nad displejem je senzor okolního osvětlení, takže je možnost nastavit automatickou úroveň jasu. Tu bych zdůraznil, protože narozdíl od postaršího Ipaqu, který měl něco podobného taky, to zde opravdu funguje. A navíc soudruzi z HTC přemýšlely a změna jasu není skoková (=zapnuto/vypnuto), ale mezi dvěma stavy jde plynulým přechodem, takže snížení/zvýšení jasu prakticky nepostřehnete. Je to něco jako automatické stěrače v autě – nezachová se to vždy na 100% tak, jak byste si představovali, ale v 99% času to funguje dobře.Co se týče hardwarové stránky, displej spolu se senzorovými tlačítky tvoří jednolitou čelní plochu komunikátoru, takže se vám nebude displej špinit jako u zapuštěných verzí.
Stojí za to dodat, že naprostá většina mnou dříve používaných aplikací fungovala na poněkud neobvyklém WVGA rozlišení zcela bez problémů a místo navíc efektivně využila, část (jako např. iGo 8) se dala přesvědčit úpravou konfigurace. Protože mám Looxe N560 stále (přenos dat, nastavení apod.), okamžitě registruji, jak mi těch 160 pixelů na výšku chybí, když s Looxem něco dělám. Prostě ten displej je něco, díky čemu Touch HD nechává konkurenci (i své vlastní 2,8″ přístroje) daleko za sebou.

Paměť
Druhou oblastí, kde je HTC Touch HD daleko před konkurencí, je paměť. V dobách Windows Mobile 2002 (tenkrát se to jmenovalo PocketPC, ale budu se držet aktuálního pojmenování) mívaly přístroje 32MB RAM, která se navíc rozdělovala mezi úložiště pro data a paměť pro běh programů. Přesto to tenkrát stačilo. Většina Windows Mobile 5 zařízení měla sice deklarovaných 64MB RAM, ale po startu operačního systému zůstalo volných v nejlepším případě 35MB. Pokud jste měli nainstalovány nějaké doplňky obrazkovky Dnes či udělátka typu Wisbar Advance, volná paměť po startu systému byla třeba na úrovni 25MB. A to, co stačilo před pár lety, je dnes málo. Pokud jste chtěli spustit například iGo 8 s plnými detaily a všemi grafickými udělátky, pod 30MB paměti to prakticky nešlo. Webový prohlížeč Opera Mobile byl také dost paměťově náročný a tak jsem limit 64MB RAM svého PDA pociťoval v posledním roce docela zřetelně. I proto jsem měl podmínku, že moje nové zařízení musí mít aspoň 128MB RAM. Touch HD mé přání velkoryse překonalo a to pamětí RAM velikosti 256MB (+32MB na procesoru). Po startu Touch HD s TouchFlo 3D byla hodnota volné RAM na úrovni 110MB, což je oproti 22MB volné RAM na Looxu N560 opravdu rozdíl. Navíc i když jsem odboural Touch Flo 3D a použil mnoho jiných doplňků, abych získal aspoň trochu použitelný telefon, teď mám po startu systému 133MB volných, což je opravdu luxus nad luxus. Je neuvěřitelné příjemné spouštět kdykoliv cokoliv, nechat běžet i paměťově náročné programy na pozadí, protože si to můžete dovolit. Nepochybuji, že si na nové paměťové standardy vývojáři rychle zvykou a u programů se objeví podmínky „Windows Mobile 6, 58MB free RAM“ apod., ale zatím je to fakt super.

GPS
Samozřejmě oblast, kterou nemohu nezmínit. Na integrovanou GPS jsem byl zvyklý z Looxu. Ta sice neměla nejlepší příjem a hodně žrala baterky, ale použitelná byla a komfort netahat s sebou další krám (BT modul) zvítězil. Zde jsem opravdu nečekal, že bych si měl nějak významně polepšit. A přece, byl jsem neuvěřitelně překvapen. To, že je dnes trend dělat GPSky tzv. asistované, asi nebudu rozebírat. Zjednouším to do věty, že se z internetu stáhnou předpokládané polohy satelitů a po zapnutí tedy může GPSka zafixovat polohu rychleji, protože informace o polohách nemusí stahovat ze satelitů. V praxi to pak funguje tak, že zapnete GPS a kde jste dřív čekali na signál minutu, tak teď čekáte deset sekund (to jsem sám naměřil, žádný odhad). Asi nic, kvůli čemu byste GPSku museli vyměnit, ale rozhodně to potěší.

Jenže A-GPS v Touch HD není to, čím mi vyrazila dech. Tím je neskutečná citlivost na signál, zvláště zřetelná při přímém porovnání s Looxem. Hned první večer jsem si vzal komunikátor do postele a ještě si s ním večer hrál. Nestačil jsem se divit, když mi najednou začal zobrazovat polohu. V místě, kde s Looxem jsem musel před barák nebo na terasu, protože ani u okna jsem nebyl schopen polohu chytit. No a během uplynulého týdne se ukázalo, že to nebyla výjimka, ale standard. Zezačátku jsem byl trochu zaskočen, že po zapnutí GPS poloha naběhne zhruba po 10 sekundách a pak často na vteřinu zmizí a na vteřinu se zase objeví, což se opakuje tak 10-15 vteřin, než se úplně ustálí, ale je to fakt nářez. Mít v tramvaji v uličce fix 7 a více satelitů a HDOP 0,9-1,1 – věc dříve nevídaná. S klidným svědomím mohu prohlásit, že taková GPSka je plně srovnatelná s externími BT moduly.

Dodám, že chybí konektor na GPS anténu (kdo by ho s takovou skvělou citlivostí potřeboval?) a také nevím, jako moc GPS žere baterky. Zcela rozhodně však méně než Loox, protože v Looxovi stačilo 2,5 hodiny s GPS a bylo po baterce, s Touch HD jsem si hodinu hrál a baterka klesla hrubým odhadem tak o pětinu až čtvrtinu.

Akcelerační senzor
Věc sice příjemná, leč dnes už nikterak výjimečná. Vyjma prvního dohrání hry proslulé hry Teeter a hrátek jako s vodováhou tento senzor oceníte asi nejvíce při focení, protože informace o focení na výšku či šířku se uloží k fotce a vy pak nemusíte fotky při prohlížení ručně otáčet (a zvládá to třeba i IrfanView). Zcela objektivně je nutno říci, že aplikace tento senzor moc nevyužívají a když už (třeba Opera nebo TouchFlo), tak je reakce na otočení přístroje tak pomalá, až to není hezké. Nicméně způsob komunikace se senzorem již byl prolomen a tak se můžeme těšit na zajímavá udělátka, jako třeba změnu profilu zatřesením telefonem (Diamond Profile Switcher) nebo akcelerometr do auta (gMeter).

Rádio
Přístroj má zabudované FM rádio, kterému, jak je také obvyklé, slouží jako anténa sluchátka (součást balení). Docela neobvyklým jevem je to, že rádio umí RDS (a možná i TMC, byť ovladače SiliconLab z iGo8 s ním zatím moc spolupracovat nedokáží) a výrobce to přitom nikde neuvádí. Setkávám se spíš s opakem, že výrobce prezentuje každý „prd“, viz automobilka Škoda a její „mechanicky stavitelná vnější zpětná zrcátka už v základní výbavě!“. Citlivost rádia mi přišla jako slabá, ale to bude spíš horší „anténou“.

Baterie
Zde jsem byl dost zvědav a také v této oblasti mé očekávání bylo překonáno. Opět srovnávám s předchozím Looxem. Ten měl baterii 1200mAh, Touch HD má baterii s kapacitou 1350mAh. Vzhledem k tomu, že Touch HD musí „živit“ i mobilní část a větší displej, čekal jsem výdrž zhruba obdobnou, spíš horší. Ve skutečnosti je to o něco lepší, takže dva dny bez nabíjení mi přístroj vydržel zcela bez problémů a to včetně několika hodin práce, GPSkování i volání. Protože běžně telefon dávám do kolébky, nemusím mít strach, že bych ráno vyrazil s plnou baterkou a již po obědě měl po ní (což se mi zcela běžně stávalo s MDA od T-Mobilu).

Klávesy a stylus
Asi jste si všimli, že jsem začal těmi nějvětšími bombami, až se dostávám k vcelku normálním věcem nebo dokonce až k problémům. Klávesy u Touch HD hodnotím poměrně negativně. Protože displej je velký, muselo se u udělat místo a pod ním tak najdete pouze čtyři – zelené sluchátko (ono je ve skutečnosti bílé, ale grafika zvednutého sluchátka evokuje to „zelené“), domů, zpět, a „červené sluchátko“. Z boku pak máme hlasitost nahoru a dolů, nahoře je vypínání.

Klávesy pod displejem jsou mizerné, jsou totiž senzorové. Celý přístroj je díky tomu krásně elegantní, ale já dávám přednost funkci před vzhledem a tak jsem zaplakal. Tlačítka totiž nemáte šanci prstem nahmatat (nevíte, kde začínají a končí). Nevíte, zda jste je již stiskli nebo ne (náhrada v podobě lehkého zavibrování v případě stisku bohužel nefunguje vždy). A hlavně – jsou hrozně blízko displeje a bude se vám tedy stávat, že namísto tlačítek budete mačkat menu či tlačítkové lišty na displeji a naopak. Třeba si časem zvyknu, ale i po týdnu s tím bojuji neustále. Dále mi dost vadí absence kurzorové klávesy (D-pad). Řada aplikací s její existencí prostě počítá a i ty aplikace, které jsou přímo vestavěné v Touch HD (jako například Outlook nebo Phone) se kvůli absenci této klávesy ovládají neskutečně mizerně. Jako příklad uvedu třeba program Phone. Horní část displeje zabírá seznam posledních hovorů. Když se však chci podívat na detaily, bez kurzové šipky se prakticky nemám šanci na to dostat, protože po sebemenším dotyku se mi dané číslo začne vytáčet. To jsou autoři tak natvrdlí, že si prostě neuvědomují, že bez kurzorových kláves mi musí dát nějakou šanci, jak v daném seznamu vybrat aktivní položku?

Zato softwarovou klávesnici musím pochválit. Rozvržení „dvě klávesy v jednom tlačítku“ nazvané „Kompaktní klávesnice“ je rozumným kompromisem. Máme totiž dva protichůdné požadavky – na co největší klávesy, aby se dobře mačkaly i prstem a přístroj se tak dal ovládat jednou rukou, a zároveň nechceme mít devět kláves jako na mobilu a pro určitá písmena klávesu mačkat čtyřikrát za sebou. Dá se doplnit česká T9 a mohu říct, že jedna z mých velkých obav – jak se bude dát psát jednou rokou bez stylusu, zůstala naštěstí lichá.

Stylus je – pro mně nezvykle – v pravém dolním rohu. Je kratší ne u Looxe, ale naštěstí se velmi dobře drží a problém s ním nemám. Autorům Touch HD velmi tleskám hned dvakrát. Jednou za to, že jako způsob přichycení zvolili magnet, takže snad nehrozí „ojetí“ pružinky, jako se mi stalo u Looxe, což mě stálo už dva stylusy, které na svém místě přestaly držet. Druhý potlesk je za správnou úvahu, že vyndavám-li stylus, budu chtít s komunikátorem pravděpodobně pracovat a tudíž v takovém případě se Touch HD sám zapne. Fakt dobrá vychytávka! Navíc máte v balení dva, takže když jeden ztratíte, nemusíte hned rozbíjet prasátko a za několik set (ano, tolik opravdu ten kousek plastu a kovu stojí) kupovat nový.

Tělo přístroje
Je celé černé (aby ne, když kódové jméno je BlackStone), lesklé a hlavně bohužel hladké. A to přes to, že spodní vrstva má být matnější. Protože je přístroj větší než normální telefon, nebudete při jeho držení pravděpodobně cítit takovou jistotu úchodu a protože je hladký, bude i dost klouzat. Moc se bojím, kdy mi spadne na zem, protože neskutečnou odolnost Siemensu ME45 u něj opravdu nečekám. Šetřilo se také na pouzdru, takže namísto hezkého koženého čekejte sametový pytlík, do kterého budete přístroj šest vteřin soukat. Pouzdro je měkké, takže nedrží tvar a špatně se tam Touch HD zasouvá. A taky vyndavání není uplně triviální. Nezapomeňte, nemá jediné vystouplé HW tlačítko, prostě nic, za co by šel chytit. A bude klouzat. Takže další investice, tentokrát za pořádné pouzdro. Jak se dočtete i jinde, na horní hraně je klasický 3,5mm jack na sluchátka, na spodní straně miniUSB, které si HTC trochu vylepšilo, ale vás to zajímat nemusí, jakoukoliv miniUSB dobíjčkou přístroj dobijete a s počítačem ho také spojíte obyčejným kablíkem. Neplatí to naopak, nabíječkou z Touch HD jiný přístroj s miniUSB nedobijete.

Zbytek
Je toho hodně, co by ještě šlo napsat. Třeba plus, že v balení je ochranná fólie nebo naopak těžké mínus, že chybí synchronizační kolébka. Zvlášť mám-li přístroj i jako mobil, bylo by fajn ho mít „na stojáka“. Nicméně za 400Kč už mi letí z Hong Kongu, ale je to další z těch nemalých „dodělej doma“ investic, které vás po koupi mohou potkat. Mohl bych zmínit foťák, který se kvůli absenci HW tlačítek blbě ovládá a který má všechny neduhy podobných mobilních parodií na foťáky. Nebo bych naopak mohl pochválit 8GB kartu Sandisk, která je sice Class 2 (čili deklarovaná pro minimální přenosovou rychlost čtení/zápis aspoň 2MB za sekundu), ale v praxi jsem do ní hustil data přes 3,5MB a při práci s PDA jsem nepoznal rozdíl oproti Class 6 kartě. Mohl bych se dlouhé hodiny rozčilovat na Microsoftem, který dělá tak mizerně nedomyšlené a funkčně slabé aplikace, až to hezké není. Utratíte tak nemalé peníze za další aplikace – funkční náhradu toho, co jste si už – jako zmetky – zaplatili v ceně přístroje. Nicméně to není vada Touch HD, to je jen obecné postesknutí.

Závěr
Závěrečný verdikt, proč se mi přístroj líbí, je – jediný krám s jednou nabíječkou, co zastane telefon, PDA i GPSku, špičkový displej, luxusně velká paměť, dostatečně svižný procesor, fantastická GPS a díky Windows Mobile i velká škála aplikací, kterými se přístroj dá doplnit, ba dokonce totálně předělat k obrazu svému, jak doufám napíšu ve svém slibovaném článku.

A pokud jste na takový komunikátor čekali, pravděpodobně jste se dočkali. Jaké máte jiné monžnosti? Je tu samozřejmě Sony Ericsson Xperia X1, ta však u mně prohrála miniaturním displejem, protože stejný počet bodů vtěsnali do displeje 39×65 mm. Touch HD má 50×83 mm, což znamená o centimetr na šířku a dva centrimetry na výšku více a to se opravdu počítá, aspoň u mně. Pánové z marketingu by vám vysvětlili, že na výšku má HTC displej větší o 27% :-). Máte možnost počkat na něco ze stáje eTenu (ten zatím nic s více než 64MB paměti nenabízí). Se Symbianem nemám moc dobré zkušenosti jak co do rychlosti, tak ani co do výběru aplikací. Docela hodně si slibuju od Androidu, ten je však příliš syrový a nedostatek aplikací bude hodně znát. Takže ačkoliv na Windows Mobile nadávám, kudy chodím, je to prostě jednooký mezi slepými králem a bez diskuze Touch HD je králem mezi WM komunikátory. Takže na nic nečekejte a až se přiveze další várka, kupte si dárek pod stromeček. Stojí to za to.