Jak se mi nepodařilo okrást bdělé Tesco

Naposledy jsem byl v USA před 12 lety. O víkendu jsem si na to vzpomněl, protože jedna z věcí, která mě tam tehdy velmi zaujala, byly samoobslužné poklady v supermarketech. Věc pro mě naprosto nepředstavitelná, kdy si zákazník sám namarkuje zboží a zaplatí kartou. Říkal jsem si, že to by u nás opravdu fungovat nemohlo.

O víkendu jsem si na to opět vzpomněl proto, že jsem zabrousil do Tesca na Novodvorské a vida, samoobslužné pokladny byly i tam! Jenže jak se záhy ukázalo, když dva dělají totéž, není to totéž. Nebudu kolem toho chodit jako kolem horké kaše a kašlu na politickou korektnost. Řeknu to na plnou hubu. V supermarketech v USA dělají vše proto, abyste se tam cítil jako zákazník. V Tescu v Praze dělají vše proto, aby vám dali najevo, že jste zloděj, ale na Tesco si nepřijdete.

Pokračování textu Jak se mi nepodařilo okrást bdělé Tesco

Nejsociálnější suši v Praze není až takový propadák

Mám-li chuť zajít si na rozmanitý výběr asijské kuchyně typu sněz, co můžeš, je mým oblíbencem Makakiko. Za tu dobu, co tam chodím, se permanentně zlepšují a rozšiřují nabídku. Za obědovou cenu 298Kč na osobu je to velice slušný poměr cena/výkon.

Pokud mám chuť pouze na suši, pak celkem bezkonkurenční je akce v Made In Japan. Je sice o dost dražší než Makakiko, ale v úplně jiné atmosféře a hlavně s úplně luxusní úrovní jídla i nabídkou suši a sašimi. Prostě obojí má něco do sebe a obojí si rád dopřeju.

Když jsem šel tuhle kolem I.P. Pavlova a uviděl jsem vývěsku „Running sushi sněz, co můžeš, za 199Kč“, dost jsem se podivil. Nešlo o nějakou promoakci pro 10 nejrychlejších, ale o standardní nabídku. Každý, kdo u nás někdy kupoval čerstvou a kvalitní rybu, tak ví, že ty nejlevnější začínají na nějakých 450Kč a není problém se dostat do čtyřciferných relací. Člověk nemusí mít doktorát z matematiky, aby si spočítal, že nabízet neomezenou konzumaci z podobných surovin za 199Kč beze ztráty nepůjde. Nedalo mi to a byl jsem dost zvědav, jak takové sociální suši vypadá v praxi a do restaurace v Bělehradské 75 jsem si zašel, protože jsem přesvědčen, že to nějaké „ale“ mít muselo. A mělo.

Pokračování textu Nejsociálnější suši v Praze není až takový propadák

Mafia II – první dojmy po dohrání dema

Neodolal jsem a stál jsem si demo nové hry s českým rodným listem – Mafia II. Proč jsem byl nakonec zklamán? Určitě tím naštvu řadu nekritických obdivovatelů, které prosím, aby mě o své pravdě nepřesvědčovali v komentářích. Chci se podělit o své dojmy a pokud to vidíte jinak, je vše v naprostém pořádku a není důvod k rozčilování.

Pokračování textu Mafia II – první dojmy po dohrání dema

Noto.cz – další podvodník v žumpě českých e-shopů

Naprostá klasika. Elektronický obchod inzeruje zboží skladem. Tak ho objednáte a pak se dozvíte, že ho skladem nemají ani oni, ani dodavatel. Ukázkové použití metody HHTD – hlavně ho tam (myšleno „k nám do obchodu“) dostat. Jistě, pokud by zboží inzerovali poctivě, že ho nemají, tak nakoupím jinde, kde ho seženu. Uvedené jednání je zcela ekvivalentní tomu, když si zavoláte od obchodu, zda mají skladem mixér, oni řeknou, že ano a když tam dojedete, tak se dozvíte, že ho nemají, ale můžete si koupit třeba kávovar.

Pokračování textu Noto.cz – další podvodník v žumpě českých e-shopů

Jak banka chrání mé finance

Dnes jsem měl zajímavý telefonát z Raiffaisenbanky. Čekal jsem, že mi opět budou vnucovat kreditky a podobné nesmysly, přestože jsem jim už mnohokrát říkal, ať mi nevolají a nic nenabízí. Jsou neskutečně vlezlí a otravují mě celoročně. Ten dnešní hovor byl jiný. Paní se představila, že je z oddělení bezpečnosti internetových transakcí.

Pokračování textu Jak banka chrání mé finance